Česko / Ruso / Evropa – Vyšlo najevo, že Rusko v Kaliningradu rozmístilo taktické komplexy Iskander a má v úmyslu je tu nechat na stálo. V NATO kvůli tomu panuje znepokojení.
5. února během ceremoniálu na litevské vojenské základně v Rukle, který byl věnován prvnímu výročí přijetí mezinárodního vojenského kontingentu pod německým vedením, litevská prezidentka Dalia Grybauskaite oznámila, že ruské rakety mezi Polskem a Litvou jsou „hrozbou pro polovinu evropských států„. Pociťuje tuto hrozbu Česká republika?
„Každá raketa velkého dosahu, obzvláště pokud může nést jadernou hlavici, je nebezpečná,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik vojenský analytik Martin Koller.
NÁZOR: Kdo se bojí Virginie Woolfové, tedy obecného referenda?
Koller: Rusku bohužel nic jiného nezbývá, protože pokračuje soustřeďování sil NATO kolem jeho hranic. Z tohoto hlediska lze připomenout i návštěvy amerických lodí s řízenými střelami Tomahawk v Oděse, tisíce kilometrů od domova, stovky kilometrů od cílů v Rusku. Soustředění sil u hranic protivníka je vždy přípravou k válce. Stačí logický příklad. Když se k vám přiblíží nepřítel na metr, cítíte se bezpečněji? Nebo se cítíte bezpečněji, když je od vás pět metrů? Soustřeďování vojsk NATO u ruských hranic vyvolává logicky napětí, nikoli stabilizuje mír. Rusko podle mého názoru především nemá zájem o vyvolání války s EU a NATO. Jeho zájem je obchod s EU. Kromě toho nemá vojenské kapacity k tomu, aby vedlo válku s Aliancí, která má více než trojnásobnou převahu v počtu vojáků, téměř pětinásobnou v počtu letadel, dvacetinásobnou v počtu válečných lodí a patnácti až dvacetinásobnou ve výši vojenského rozpočtu. Opět si stačí položit logickou otázku: Co by Rusko získalo obsazením Litvy, Lotyšska a Estonska? Vojáci by měli možnost se koupat v Baltu? V pobaltských republikách nejsou surovinové zdroje, cenný průmysl, ani strategická poloha. Povyk kolem ruské agrese je dán především snahou vedení EU a NATO o odvrácení pozornosti vlastních občanů od rostoucích ekonomických problémů, sociálního rozdělení společnosti a afro islámské invaze. Místo reálného nepřítele vytvářejí demagogickou propagandu na téma ruské agrese.
Mluvíte, o soustřeďování vojsk NATO u ruských hranic. Ale vojska NATO v Pobaltí přece nemohou porazit ruskou armádu, řeknou vám oponenti…
Tyto jednotky Severoatlantické aliance jsou dostatečně početné k tomu, aby vyvolaly konflikt a zároveň napadly enklávu v Kaliningradu a vyřadily ruské jak obranné, tak útočné raketové systémy. Stejně může i slabší kontingent NATO ohrozit i Petrohrad. Nelze zapomínat, že Švédsko a Finsko sice nejsou oficiálními členy NATO, ale spolupracují s ním v rámci programu PFP Partnerství pro mír, což je reálně v současnosti spíš partnerství pro válku. Americky náčelník štábu před několika lety pronesl, že rozdíl mezi členstvím v NATO a PFP musí být tenčí než list papíru. Z tohoto hlediska nelze posilování raketových útvarů v Kaliningradu sledovat s radostí, ale bohužel se jedná o akt vynucený ohrožením. Z vojenského hlediska je posílení obrany Ruska ve směru k Evropě logické, protože po rozpadu Varšavské smlouvy a přeměně Ukrajiny současným vedením v nepřátelský stát se výrazně zmenšil manévrovací prostor pro obranu. Politici jak USA, tak Německa nedodrželi slib, který dali Michailu Gorbačovovi, že NATO se neposune ani centimetr na východ. Podle mého názoru je převaha NATO taková, že Rusko se nedokáže ani dostatečně účinně bránit bez použití jaderných zbraní. Hrozbu konfliktu reflektuje i nová francouzská bílá kniha o obraně, která uvádí, že napětí kolem hranic Ruska je neúnosné…
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce*
@ cz.sputniknews.com,
Jana Petrová, (red.)
