Česko – Krym není věznice, ale turistický ráj. Pravda o Krymu, které se český tisk bojí. Sputnik hovořil se známým českým politikem, který se právě vrátil z ruského poloostrova.
Sankcím a hysterkám navzdory. Delegace českých politiků a známých občanských aktivistů navštívila poloostrov Krym. Na vlastní oči se mohli přesvědčit, jak žije krymský lid čtyři roky po připojení poloostrova k Rusku. Češi pohovořili nejen s politiky, ale samozřejmě s místními obyvateli.
Žijí v nouzi? Strachu? Český tisk vám lže! O návštěvě Krymu Sputnik hovořil s členem české delegace, bývalým místopředsedou KSČM Josefem Skálou.
Jaký dojem na vás udělala návštěva Krymu?
Přesně opačný, než jak tamní poměry líčí rusofobie, urvaná ze všech řetězů. Krym se propadal ke dnu, tak jako celá Ukrajina v rukou loupežníků. Tím patrnější je rozvoj, jaký zaznamenává poté, co se jejich diktátu zbavil. Ten kontrast bije do očí. A bere půdu pod nohama jak smečce vzteklých rusofobů, tak prolhaným slibotechnám „postkomunismu“.
Jaký byl účel vaší návštěvy poloostrova?
Spolu s kolegy jsme se o tom, jak to je ve skutečnosti, jeli přesvědčit na vlastní oči. Pohovořit se zdejšími lidmi i s vedoucími činiteli Krymu a jeho metropolí. Krym je pro Rusko čímsi jako Biaritz či Saint Tropez pro Francii — anebo Varadero pro Kubu. Takový klenot si zaslouží férovou spolupráci každého, kdo není poskokem účelového lhaní a kazisvětských naschválů. Zaslouží si ji jak při rozbíjení zamindrákované mytologie, tak při rozvíjení obchodních a investičních vazeb. Spousta lokalit volajících po rozvoji atraktivních turistických kapacit si sice „poztrácela“, za zlomek skutečné ceny, ve zkorumpovaném podsvětí kyjevského režimu. Na 160 jiných je však k dispozici seriózním investorům. Řada takových patří i k našim přátelům.
Byl jste už dříve na Krymu?
Ano, dokonce několikrát už ve druhé polovině 80. let. A mohu tak srovnávat, jak řada konkrétních míst vypadala tehdy, co s nimi napáchala „postsovětská“ kleptokracie a jak s nimi nakládá Krym, který se od ní dokázal osvobodit.
Zvlášť názornou ilustrací je i známý mezinárodní dětský tábor Artěk. Coby prezident Mezinárodního svazu studenstva jsem tam byl třikrát. Budovu, v níž jsme tehdy pobývali, nechala pozdější moc zpustnout téměř na spadnutí. Tím větší dojem dělá rozsáhlá modernizaci tábora od roku 2014. Letos se v něm vystřídají děti z více než 60 zemí. Půl tuctu kluků a holek z České republiky je tam i právě teď.
Téměř dvacetikilometrový most, který Krym spojil s ruskou pevninou v rekordním čase i kvalitě, většina čtenářů asi zná. Podobným průlomem je však i zbrusu nový letištní komplex v Simferopolu. V tom, který pamatuji z 80. let, se po rozpadu SSSR počet odbavených cestujících propadl až k půl miliónu ročně. Teď je to kolem pěti miliónů a křivka roste dál. Ve velmi moderních, esteticky i technicky originálních podmínkách.
Žijí tam lidé v izolaci? Jak vlastně vnímají celou situaci se západními sankcemi?
„Rozvodu“ s režimem loupeživých břídilů, co vedou válku s vlastním obyvatelstvem, by litoval jen blázen. V ulicích Sevastopolu i Jalty, Bachčisaraje, Balaklavy i dalších míst ho nenajdete. Lidé tu naopak upřímně kvitují, že se nemusí klanět násilníkům glorifikujícím spřežence nacistického Německa. Oceňují i znatelný růst svých příjmů a životní úrovně.
Na Sevastopol si brousilo zuby válečné námořnictvo USA. V tom tkvěl i jeden z hlavních cílů oněch 5 miliard dolarů, které Washington — cituji samotnou Victorii Nulandovou, dobovou náměstkyni šéfa Státního departmentu — nasypal do příprav protiústavního převratu v Kyjevě. Když ho Krym odmítl uznat, „ředitele zeměkoule“ to urazilo natolik, že uložil „trestat“ Krym „sankcemi“ i své zahraniční „nomenklatuře“. Snaží se ublížit i jeho turistickému byznysu.
Například zupáckým embargem na charterové lety na Krym přímo ze zahraničí. Donekonečna mu to nevydrží. Podobným podrazům „svobodného světa“ musela čelit i Kuba. Už roky hostí milióny turistů z evropských zemí i USA. „Přesedat“ na Krym v Moskvě či Petrohradu nebudou jednou muset ani turisté do legendární Tauridy. Pak se ta cesta uměle neprodraží ani zájemcům z České republiky. A protože Krym je i mnohem blíž, budou tam jezdit ještě víc než do Havany a na Varadero.
Co vás na poloostrově mile, ale i nemile překvapilo?
Nesvéprávný „mainstream“ opřádá Krym legračními bubáky. Hemží se lidmi, co prý „úpějí pod hlavněmi samopalů“. My tam s kolegy neviděli jeden jediný. Ba ani náznak policejních a vojenských manévrů, běžných po léta výjimečného stavu ve Francii, ale třeba i v německých městech poté, co se jim v podobě migrační krize a teroru vrátila predátorská politika na Středním východě a v Africe.
Na Krymu jsou jen výjimečně k vidění i hlídky dopravní policie. V řadě balkánských zemí a právě i na Ukrajině řidiče vydírají výběrem „výpalného“, a to i za „přestupky“ vycucané z palce. Krym působí dojmem velice bezpečného území. A to je — bez dotěrné policejní buzerace a šikany — možné jen tam, kde vládne harmonické společenské klima. Jinak, než se to podává i české veřejnosti, je to i s krymskými muslimy. Bachčisaraj, někdejší centrum jejich Krymského chanátu, zažívá markantní rozvoj až právě teď. Musí jím hojit i značný „interní dluh“, který se nakupil za Juščenka, „plynové Julie“ a Porošenka.
Jen pro sebe není důvod si nechat ani jiné milé zjištění. Byli jsme i v hledišti přehlídky černomořské vojenské flotily. V posledním desetiletí prochází velkou modernizací celá, a tedy nejen její černomořská větev… Významně přispěla i k porážce teroristické verbeže, masakrující Sýrii. Obnova geopolitického rovnováhy, zruinované „perestrojkou“ a rozvalem 90. let, dělá mílové pokroky. Tentokrát ještě víc i na mořích a oceánech, kde se „ředitel zeměkoule“ dřív cítil být neomezeným pánem. Právě tak to vidí i řada amerických specialistů. Nám to předvedla přehlídka v sevastopolském přístavu. Komu nezatemnila rozum slepá nenávist, ten ví, že šance pro mnohem svébytnější politiku to otevírá i zemím jako je ta naše.
Nemilým šokem byla míra, v němž se Krymu zkoušela pomstít ukrajinská kleptokracie. Jeden čas ho „odstřihla“ i od dodávek elektřiny natolik, že byla k dispozici jen tři hodiny denně. Podobně vyděračsky mu „škrtila“ dokonce i dodávky vody. Krym se však dokázal postavit na vlastní nohy i v tomto směru. Tím většími hvězdou je tam Putin a jeho tým. Rusko se za to Ukrajincům nemstí. Vede i žebříček zemí, v nichž nachází pracovní uplatnění několik miliónů Ukrajinců. Doma jim práci za únosnou mzdu nikdo nenabízí.
Co říkáte na kritiku, která se snesla na vás a vaše kolegy za návštěvu Krymu? Nejvíce se čílí protiruští aktivisté…
Lídrem fanatické slepoty je europoslanec Štětina. Lidé, kteří jí netrpí, to pomáhá rozlepit politické ospalky. Třeba mu za to z Kremlu pošlou i bednu vodky. Já k tomu s gustem přidám věnec buřtů. Těm, kdo Štětinu poslali do Bruselu, totiž pomáhá do politického šrotu. Předvedl to už v únoru, kdy jsme s kolegy zúčastnili oslav půlkulatého jubilea triumfu Stalingradské bitvy. Tehdy tvrdil, že jsme na Krymu. Teď, když jsme vyrazili pod jeho subtropické slunce, vydává za důkaz naší „kolaborace“ snímky z Volgogradu, kde jsme v zimácích a beranicích. „Mainstream“ mu poníženě sekunduje. Tím pozoruhodnější je obsah diskuse, kterou vyprovokoval. Lidí, kteří nám drží palce, je mnohonásobně víc než těch, co tancují, jak píská Štětina.
CESTOVÁNÍ: Kam můžete jet bez pasu a kam potřebujete i vízum?
Ačkoliv po Evropské unii můžete cestovat jen s občanským průkazem, mimo ni se bez pasu neobejdete a některé populární turistické destinace vyžadují i vízum. To se dá v určitých případech pořídit i na letišti, lepší a levnější však bývá zajistit si ho dopředu.
Kdo se ne a ne smířit s tím, že válku nevyhrál Hitler, měl by kápnout božskou, a ne se schovávat za udavačský folklór. Nám v úctě k těm, kdo nás zachránili před nacistickou genocidou, nezabrání ani veterán sovětských „uzavřených zón“, kam se jaktěživ nedostal ani nikdo z nás. My nejsme disidenty „na kšeft“ a dálkový ovládač z cizích ambasád a„“služeb“. My jsme proti „straně války“, fabrikující „obrazy nepřítele“, bojujeme gratis a v životním zájmu své vlastní země. Nutkavá rusofobie bývala „zbraní hromadného ničení“. Soudnost i morálku decimovala ještě docela nedávno. Horory kolem „novičoku“ i jiných hovadin se však už jen ztrapňuje. A tím víc zbavuje věrohodnosti i vše ostatní, s čím stojí i padá celý talmud „politické korektnosti“. Tak parádní nahrávky na smeče se nám, disidentům, co to neděláme pro posty a prachy, náramně hodí.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
#sputniknews.com,
Alena Novotná, (red.)
