Praha – Němci mohli začít z Československa. Nacisté plánovali omezený chemický konflikt, kterým by začala druhá světová válka o rok dřív. Chtěli k tomu využít chemický arzenál Prahy. O incidentu v jihoanglickém Salisbury se, hodně nadsazeně, hovoří jako o použití bojové chemické látky v Evropě poprvé od první světové války. Je-li to pravda — to veřejnost neví. Snad to ví britská premiérka Theresa Mayová, když si nehledě na tragický požár v sibiřském Kemerovu vymohla vyhoštění ruských diplomatů z poloviny evropských států.
Je tomu přesně osmdesát let, co evropskému kontinentu hrozil skutečný konflikt s použitím chemických zbraní. Mohl se odehrát na pozadí sudetské krize, těsně před podpisem mnichovského diktátu koncem září 1938, do něhož nás vmanipulovali a nechali napospas Německu naši západní spojenci Francie a Velká Británie.
Konflikt, ve kterém nacisté chtěli použít chemické zbraně, měl být rozbuškou k druhé světové válce. Válka mohla vypuknout o rok dříve, než došlo ke gliwickému incidentu a německému napadení na Polsko.
Všeobecně se traduje, že se v období mezi světovými válkami Československo aktivně zapojilo do mírového úsilí o omezení chemických zbraní. V polovině 20. let se Praha, jako jeden z prvních signatářů, připojila k Ženevskému protokolu o zákazu chemických a bakteriologických zbraní. Protokol byl v srpnu 1938 ratifikován s dodatkem, že Československo si vyhrazuje právo odvetného použití chemických zbraní v případě chemického útoku.
Československo chemické zbraně odsuzovalo, ale samo je vyrábělo. Jak uvádí Ladislav Středa, významný expert na problematiku kontroly zákazu chemických zbraní, Praha měla komplexní chemický program, který zahrnoval průmyslovou výrobu ochranných, detekčních a dekontaminačních prostředků, ale současně i výrobu bojových chemických látek.
„Obranná doktrína Československa předpokládala použití malého množství chemických zbraní, kontaminaci povrchu yperitem (rozstřikovaného z přenosných zařízení, vozidel a železničních vagónů) a použití chemických pozemních min v kombinaci s ostatními obrannými prostředky. Výhledově, počínaje rokem 1938, byl předpokládán vývoj chemických dělostřeleckých granátů a leteckých bomb plněných fosgenem a dráždivými látkami,“ píše Středa v deset let starém článku pro časopis Mezinárodní vztahy.
Expert tvrdí, že před začátkem druhé světové války tak mělo Československo k dispozici asi 80 tun yperitu a několik tun dráždivých látek (takových jako adamsit, chloracetofenon a difenylchlorarsin). Kromě chemických pozemních min, plněných yperitem, byly k dispozici i chemické dýmové svíčky, plněné dráždivými zneschopňujícími látkami.
Bojové chemické látky byly vyráběny převážně ve dvou továrnách umístěných na Slovensku. První z nich se nacházela v Žilině, druhá v Zemianskych Kostoľanoch v západní části země asi 60 kilometrů od české hranice.
První regulérní československá jednotka vyzbrojená chemickými zbraněmi byl dělostřelecký oddíl 401, který vznikl 1. října 1936 v Olomouci a později byl rozšířen na pluk.
Praha vyráběla bojové chemické látky jako pojistku, neboť existovaly indície, že se nacistické Německo aktivně připravuje na chemickou válku.
Jak ukázaly dokumenty získané po skončení druhé světové války, obavy z německého útoku chemickými zbraněmi na Československo nebyly plané. Politolog Miroslav Mareš píše, že německé bezpečnostní složky vypracovaly plány na použití chemických zbraní za účelem přípravy na propagandistické a politické falšování výkladu incidentů a opatření, která se měla během německé agrese odehrát. Některé tyto dokumenty poté posloužily žalobcům během poválečného Norimberského procesu.
Mohlo to podle Mareše vypadat následovně: nejdřív by se odehrála předem zinscenovaná provokace. Na základě zprávy, že Češi použili plynu, měla být nařízena střelba plynovým střelivem. Podle mezinárodně-právní analýzy by bylo důležité prokázat, kdo použil zbraně jako první, proto se o obstarání takových důkazů mělo Německo snažit.
ČTĚTE TAKÉ: Za šizení do Vltavy aneb Jaké to bylo, když spotřebitele chránil panovník
„Na základě uvedených faktů si lze představit scénář vývoje, kdy by při vypuknutí ostrého masivního konfliktu mezi Německem a Československem (např. pokud by československá vláda odmítla v září 1938 mnichovský diktát) v případě delších obranných bojů v některém z pohraničních průsmyků, údolí či strategických přístupů (např. v Moravské bráně) bylo Němci použito letecké plynové bombardování a dělostřeleckým ostřelováním chemickou municí, které by bylo následně propagandisticky vykládáno jako odveta proti předchozímu užití chemických zbraní ze strany ČSR,“ píše politolog ve sborníku konference Historie a současnost chemických zbraní.
Osud tomu chtěl ale jinak. Hrůzné německé plány na použití bojových chemických látek proti Československu zůstaly pouze na papíře. Místo chemické války došlo k mnichovské zradě a nacistické okupaci.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
@ cz.sputniknews.com,
Alena Novotná, (red.)
