Sdílejte

Dnešní doba, která nekontrolovaně směřuje k přesvědčení, že vše je povoleno, začíná ztrácet ty pravé lidské hodnoty. Vymoženosti, jako jsou telefony a internety, nám do života sice vnesly mnoho pozitivního, ale z hlediska sociálních vztahů a našeho soukromí nám spíše vzali. Člověk má plno možností a příležitostí navazovat vztahy, aniž by do toho musel vložit něco ze sebe. Jednoduchost a povrchnost techniky a celého dnešního světa vnesla tytéž vlastnosti do některých z nás a obrátila naruby i takové hodnoty, jako jsou láska, věrnost a oddanost.

Především věrnost se už nedá použít snad ani jako hodnota, vždyť v ni jen málokdo věří! Nedávno mi jeden nejmenovaný člověk řekl: „Láska už není v módě. A nevěra? To slovo přece neexistuje, každý má teď milence nebo milenku, a kdo ne, tak by si je měl co nejrychleji najít.“ S otevřenou pusou jsem na něj hleděla a nevěděla, co mám odpovědět. Nezbylo mi nic jiného, než si o něm myslet své. Zčásti měl ale pravdu, nevěra mezi námi nenápadně proplouvá a spojuje lidi tím nesprávným způsobem. Podvádějí muži, podvádějí ženy a každý z nich tak vlastně podvádí i sám sebe. Kdo je v tomto trojúhelníku největší oběť a komu patří největší zodpovědnost a vina? Pojďme se podívat na tři nezávislé příběhy z pozice všech účastníků, které spojuje právě nevěra a udělejme si na ně svůj vlastní názor.

Příběh Simony (26)

„První vážný vztah jsem navázala se současným přítelem Jirkou před 10 lety. Všechno bylo ze začátku poprvé a krásné, postupem času jsme si pořídili byt a oba si našli práci, která vnesla do vztahu první problémy. Přítel jezdil domů pozdě večer vytížen a mířil z kuchyně rovnou do postele. Postrádala jsem osobní kontakt, něhu a lásku. Žili jsme jako dva spolubydlící, z jeho strany brzy nepřišla pusa, dotek a o sexu ani nemluvím. Uvědomovala jsem si, jak moc jsme rozdílní v hodnotách, ve vlastnostech, v našem plánování. Snažila jsem se mu naznačit, že to mezi námi uvadá a že bychom se měli posunout dál (svatba, dítě). Po naznačování jsem mu to řekla na rovinu a roky nepřišla ani žádost o ruku, ani slovo o dítěti. Jen vyčítání, proč chci něco měnit, když jsme vlastně spokojení. Ale já jsem spokojená nebyla, tolik jsem toužila mít rodinu, a jelikož jsem byla zvyklá takřka odjakživa jen na něj, chtěla jsem ji mít právě s ním. Ani mě nenapadlo, že existují i jiní muži a že by život s nimi mohl být zajímavější. Před nedávnem jsem zjistila, že jeden takový existuje. Vstoupil mi do života tak intenzivně, že jsem brzy selhala a svého přítele s ním podvedla. Na jednu stranu jsem se styděla a nemohla se ani vidět, na druhou stranu jsem zažívala vše, co mi ta léta chybělo. Mirek je opakem mého přítele, i přes náročnou práci vyplňuje náš společný čas, stíhá mě líbat, překvapovat a milovat. Láska k němu a je bohužel silnější než moje svědomí. Chci mít ale svůj život srovnaný a plánuji mému příteli vše povědět. Teď už vím jistě, že i kdyby se nedej bože můj vztah s Mirkem rozpadl, s mým přítelem už být tak jako tak nechci. Za poslední roky mi nedal absolutně nic ze sebe a až teď jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně už ani nemilovala. Protože kdyby ano, nikdy neuteču za někým jiným.

Příběh Pavla (30)

„Seznámili jsme se loni v létě na chatě našeho společného kamaráda, který slavil narozeniny. Hned při prvním kontaktu mezi námi přeskočila jiskra. Od začátku jsem věděl, že je šťastně vdaná a že se s manželem už dlouho snaží o dítě, respektoval jsem to. Přes všechny tyto skutečnosti mi ale při každém pohledu naznačovala, že jí nejsem lhostejný. Nakonec to i z jejích úst zaznělo. Jelikož byla na této akci sama, mohla nechat svým citům volný průběh a dělat mi celý večer společnost. Rozuměl jsem s ní jako s žádnou jinou, byla výjimečná, krásná a neskutečně vtipná. Kombinace všeho, co jsem vždy u holky hledal. Ten večer mezi námi vznikl velmi silný vztah, který trval celý rok. Z rozumového hlediska jsem věděl, že nedělám dobrou věc, ale srdce vždy přerušilo mé výčitky a velelo jednoznačně: „Miluješ ji, nevzdávej se jí.“ Díky dlouhým pracovním cestám jejího muže jsme společně trávili hodiny, dny, někdy i týdny. Jezdili jsme na dovolenou, spali v jedné posteli a milovali jeden druhého. Vztah jako každý jiný s tím rozdílem, že jsem byl vždy až ten druhý. Často jsme debatovali o nás dvou, o tom, co bude. Svěřila mi, že by se mnou chtěla dítě, ale to jsem ještě netušil, že se o to usilovně snaží i se svým manželem. Miloval jsem ji natolik, že jsem svůj život obrátil naruby a čekal, že to samé udělá i ona. Na všechno ale vždy měla svou výmluvu. Když ji manžel začal podezřívat, vše zapřela a odjela s ním na dovolenou. V mukách jsem přežil týdny bez ní a neprávem proklínal toho, komu patřila. Postupně mi z očí padaly růžové brýle a začal jsem pochybovat, zda je její láska ke mně opravdová. Několikrát jsem ukončil náš vztah, ale vždy jsem se k ní vrátil a naivně doufal, že přestane trápit manžela i mě a udělá konečně nějaké rozhodnutí. Dodnes se tomu tak nestalo, proto jsem se rozhodl to nadobro skončit.

Příběh Jany (37)

„Do nedávna jsme byli šťastná a spokojená rodina. Dvě zdravé děti, pracující manžel, zrekonstruovaný domeček a dva potrhlí psi. Manžel dělal v jedné IT firmě a většinu práce zvládal z domova. Já jsem po mateřské nastoupila zpátky do práce. Každý den jsem vyzvedávala děti ze školy, nakoupila, uvařila teplou večeři a ještě stihla plno domácích prací. Manžela jsem si hýčkala masážemi zad, protože jsem věděla, co s nimi sedavé zaměstnání udělá. Pravidelně jsem vymýšlela výlety, sporty a jiné aktivity. Málokdy se jich však zúčastňoval můj muž se slovy, že musí dodělat důležitý projekt. V tu dobu jsem netušila, že projektem myslí svou dlouholetou milenku, se kterou se seznámil na sociální síti. Při smůle (nebo štěstí?) nás všech jsem jeden den otevřela webový prohlížeč, kde byla celá pravda. V zoufalství jsem v noci prohledala jeho mobil a našla tam věci, o kterých se mi i dnes těžko mluví. Manžel žil tři roky dva paralelní životy, jeden doma a jeden se svým „zlatíčkem“. Psali si denně, volali si, vídali se a dokonce se scházeli v našem domě. „Zlatíčko“ bylo asi o 15 let mladší a mělo všechno, co mně chybělo. Krásné vlasy, štíhlou postavu a mladistvou tvář. Byl to pro mě zásah do srdce a ohromné zklamání. Sesypala jsem se. Manžel mě přesvědčoval, že vztah se „zlatíčkem“ nic neznamená a ze mě stále miluje. Doslova se mi z minuty na minutu zhnusil a jediné, co jsem od něj chtěla, tak aby se okamžitě odstěhoval. Dům byl ale po jeho rodičích a rozhodl se zůstat. Odešla jsem tedy já, našla jsem si malý byt s výhledem do parku a požádala o rozvod. Děti žijí střídavě u mě a u něj. Abych celou tu náročnou situaci zvládla a vlastně i přežila, začala jsem brát antidepresiva. Dodnes člověka, který si říkal manžel, proklínám a bojím se, že jsem přestala věřit v opravdovou lásku a hlavně v sama sebe. Snad se mýlím a brzy najdu člověka, který mě vrátí zpátky do života.

Každý se může dostat do podobné situace, důležité je však zachovat se k druhé polovičce vždy s úctou a zodpovědností. Nikdo nemusí setrvávat ve vztahu jen proto, že musí, nýbrž by měl proto, že to tak cítí. Pokud má člověk jen pomyšlení na nevěru či flirt, není už něco v pořádku. Měl by se zamyslet, koho v budoucnu chce mít vedle sebe a pokud tam nevidí svého partnera, ale někoho jiného, měl by vztah prvně ukončit a pak začít vztah nový. Jen tak je to správně a přesně tak by to jistě chtěl i on sám, kdyby byl v opačné pozici.

Naučte se mluvit se svým partnerem, o věcech hezký i zlých. Nebojte se říci, co vám vadí a co byste například rádi změnili. Pokud vás opravdu miluje, bude pro vás chtít jen to nejlepší a jistě vám, i kdyby jen částečně, vyhoví. Pak nebudete mít důvod pomyslet na nevěru, protože vedle sebe budete mít toho nejlepšího člověka, přítele a milence v jednom. Myslím, že nás, kteří ctí svou druhou polovičku, je stále ještě dost. A i když třeba nejsme podle jistého pána „moderní“, můžeme žít s čistým svědomím a milovat svého jediného partnera klidně až do konce života.

Komentáře