Bratr spánku, premiéra 8.12. ve Švandově divadleFoto: Alena Hrbková / Švandovo divadlo

Praha – Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož talent sráží přízemnost jeho bližních, nabídne smíchovská scéna v chystané novince Bratr spánku. Knižní předlohu Roberta Schneidera adaptovala pro Švandovo divadlo známá spisovatelka Kateřina Tučková. Schneiderův bestseller se tak dostává na česká jeviště vůbec poprvé. Inscenace režiséra Doda Gombára se představí publiku v nově zrekonstruovaném Velkém sále 8. prosince 2018.

 

Možná byl talentovanější než Mozart, narodil se ale na špatném místě. Johanes Elias Alder (Jacob Erftemeijer) je mladík obdařený fenomenálním sluchem a citlivostí. Ke své smůle však vyrůstá v zapadlé alpské vesnici a mezi lidmi, kteří pro jeho výjimečnost nemají špetku pochopení. Vždyť i jeho rodiče v něm vidí jenom méněcenného mrzáka – kluka se žlutýma očima. Díky příteli Petrovi (Tomáš Červinek) a především díky spalující lásce k sestřenici Elsbeth (Denisa Barešová) však v sobě Elias najde sílu odevzdat se tomu, co ho přesahuje.

Drama talentu a lásky

Knižní bestseller Bratr spánku rakouského autora Roberta Schneidera adaptovala pro divadlo známá česká spisovatelka Kateřina Tučková. Příběh o Eliasi Alderovi, zvláštním klukovi s výjimečným hudebním nadáním, jí byl od začátku blízký. „Protože jsem – byť v méně drtivé podobě – nutnost obhájit si své profesní sny a ambice také zažila. Tam, kde jsem vyrůstala, neexistoval žádný předchozí případ spisovatelky či umělkyně, a tak jsem se s řadou překážek potýkala i na konci 20. století,“ vysvětluje Kateřina Tučková.

Ta v jevištním přepisu zachovala všechna zásadní témata, která Robert Schneider do románu vtiskl. Klíčovým tématem se mi zdá střet mimořádným talentem obdařeného člověka s realitou vesnice, jejíž obyvatelé nemají smysl pro nic, co přesahuje jejich vztah k půdě a hospodářství,” uvádí autorka a všímá si i nosného milostného motivu: „Několikerá nenaplněná láska je téma samo o sobě nadčasové a velice jímavě zrcadlené v příbězích všech ústředních postav.

S tím souhlasí i dramaturgyně Martina Kinská. Drama mladíka, který se ve dvaadvaceti letech rozhodne, že pro svůj cit k milované dívce už nikdy neusne, je totiž i příběhem velké lásky. „Lze dokonce říci příběhem absolutní lásky, absolutního odevzdání se druhé bytosti,“ dodává Martina Kinská.

Krása každodenních zvuků

Podobně vnímá Bratra spánku také režisér inscenace Dodo Gombár, který s Kateřinou Tučkovou spolupracoval už na velmi úspěšných divadelních adaptacích jejího románu Žítkovské bohyně. „Myšlení uzavřené komunity, pozice výjimečného outsidera, diskurz s Boží přítomností, nebo, řekněme, duchovní rozměr naší existence – to všechno se dotýká i mých osobních témat. A nad tím vším je v Bratru spánku přítomný nečekaný příběh, v extrémním vyprávění ukrytá něžná a zranitelná lidská duše,“ prozrazuje režisér, který v inscenaci zajímavě rozehrává její zvukovou složku: „Zaujalo mě Eliasovo vnímání událostí přes akustický účinek, hledání krásy ve zvucích každodennosti,“ naznačuje Dodo Gombár. Ten právě Bratrem spánku uzavírá svoje stálé angažmá ve Švandově divadle na Smíchově, které vedl osm let jako umělecký šéf.

Mladého Eliase hraje Jacob Erftemeijer. Múzicky nadaný herec, který působí také jako DJ, je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k inscenaci. “Elias má dobré srdce a měl sílu doufat,“ říká Jacob Erftemeijer. „Má v sobě, přes všechna úskalí a příkoří, čistotu, které se nehodlá vzdát. Své okolí spíš s láskou pozoruje, než aby ho soudil. A asi jako mnohý z nás se potýká s otázkou, jak vypadá láska? Při hledání odpovědí je schopen dostat se až do extrémů, z kterých není cesty zpět,“ říká herec.

V Kryštofovi Blabla našel Erftemeijer ideálního spolupracovníka: „Kryštof je studentem zvuku na FAMU, což mimo jiné přináší neskutečnou zásobu ruchů, s nimiž jsme chtěli od počátku pracovat. K tomu jsem se od Kryštofa dozvěděl, že je z varhanické rodiny – což je vynikající, protože i Elias hraje na varhany,“ nadšeně líčí Jacob Erftemeijer. 

Herci, tvůrci, autoři
Inscenace nabídla herecké příležitosti celému souboru Švandova divadla. Sestřenici Elsbeth hraje Denisa Barešová, Eliasova přítele Petra ztvárňuje Tomáš Červinek, v úloze Eliasovy matky uvidíme Andreu Buršovou, brutálního Nulfa, Peterova a Elsbethina otce, hraje Tomáš Petřík, jako jeho ženu, otrlou Nulfku, uvidíme Marii Štípkovou, roli Starého kněze ztělesňuje Luboš Veselý atd. Ze zajímavých hostů jmenujme například Jana Novotného v úloze Eliasova otce a Oskara Hese v rolích Mladého kněze, Kazatele, Battloga a Kosmase.

Scénografii vytvořila Gombárova stálá spolupracovnice Lucie Labajová. Ta na jevišti vytvořila prostor velké kaple s kamenným oltářem, starými, dřevěnými divadelními lavicemi a průzor k varhanám. Kostýmy Lenky Odvárkové se nedrží konkrétní folklórní ani historické tradice: jsou pojaty v jednoduchých, nadčasově působivých siluetách, doplněných výraznými detaily.

Vylíčením Eliasova života chceme složit poctu všem géniům, o nichž se svět neměl šanci dozvědět,“ uzavírá autorka divadelního přepisu Kateřina Tučková.

Českou premiéru dramatu Bratr spánku uvidíme 8. prosince 2018 ve Velkém sále Švandova divadla, který se tak divákům znovu otevře po své zhruba půlroční rekonstrukci. Nejbližší reprízy jsou v plánu 10. a 29. prosince 2018 a 14. a 29. ledna 2019.

Víte, že…?

Román Bratr spánku vyšel v srpnu 1992 v lipském nakladatelství Reclam. Robert Schneider s ním dva roky obcházel různá nakladatelství, ale 24 vydavatelských domů jej odmítlo. Ačkoli román neměl téměř žádnou reklamní kampaň, stal se záhy literární senzací a postupně také jednou z nejprodávanějších německy napsaných knih posledních desetiletí. Během čtyř let se jej prodalo 700.000 výtisků a po uvedení stejnojmenného filmu dosáhl jeho prodej magické hranice 1.000.000 kusů.

Román vyniká silným příběhem, na moderní literaturu nezvyklou hutností vyprávění a působivou kombinací syrového líčení s obrazy téměř magicky realistickými. Zřejmě i proto se kniha dočkala přirovnání k dílům G. G. Márqueze.

Kniha byla přeložena do 24 jazyků a byla už uvedena jako činohra, opera i balet. V roce 1997 podle ní vznikl i stejnojmenný film v režie Josepha Vilsmaiera. V překladu Evžena Turnovského vyšel román česky v nakladatelství Paseka v roce 2001.

Robert Schneider, 
Bratr Spánku

Překlad předlohy                                         Evžen Turnovský

Divadelní adaptace                                      Kateřina Tučková
Režie a inscenační úprava                          
Dodo Gombár

Dramaturgie                                                 Martina Kinská
Scéna                                                            
Lucie Labajová

Kostýmy                                                        Lenka Odvárková

Hudba                                                           Jacob Erftemeijer a Kryštof Blabla

 

Osoby a obsazení
Elias                                                               Jacob Erftemeijer
Petr                                                               Tomáš Červinek
Elsbeth                                                          Denisa Barešová
Seff                                                                Jan Novotný
Seffka, Eliasova matka                                 Andrea Buršová
Nulf, otec Petra a Elsbeth                           Tomáš Petřík
Nulfka, matka Petra a Elsbeth                    Marie Štípková
Ponejvíc / Goller                                          Jan Řezníček
Burga /Posluchačka                                      Natálie Řehořová
Ellensönka                                                    Bohdana Pavlíková
Heintz                                                            David Punčochář
Heintzka                                                        Réka Derzsi
Lukas Adler                                                   Marek Pospíchal
Starý kněz                                                      Luboš Veselý
Mladý kněz/ Kazatel / Battlog / Kosmas   Oskar Hes
Varhaník  / Gen. Vikář                                 Jiří Weiner
Šlapač měchů            / Garman                               Vlastimil Žwak

 

Premiéra 8. 12. 2018 v 19.00 ve Velkém sále Švandova divadla.

Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 10. a 29. 12. 2018 a 14. a 29. 1. 2019.

 

Kdo je kdo:

Dodo Gombár

režie

Narodil se v roce 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) působil v Komorném divadle v Martině a v Městském divadle Zlín.

Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od září 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, Eskalátor, Vladimirova děvka či divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada. Režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další inscenace patří Kafkova Proměna odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa, muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého, Dykův Krysař s Klárou Cibulkovou v titulní roli a drama Lámání chleba Josefa Holcmana. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří třeba drama Žítkovské bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí, dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peníze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont, a později se dočkal ve Švandově divadle i svého uvedení (v režii Mikoláše Tyce). Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou.

Kateřina Tučková

scénář

Česká spisovatelka, historička umění, kurátorka a programová ředitelka festivalu Meeting Brno přišla na svět 31. října 1980 v Brně, vyrostla v Kuřimi. Za román Vyhnání Gerty Schnirch (2009) získala Kateřina Tučková cenu Magnesia Litera – Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Divadelní adaptaci uvádí od října 2014 brněnské HaDivadlo, všechna představení jsou doposud vyprodaná. Režisér Marián Amsler získal za tuto inscenaci Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo.
V roce 2012 vydala autorka román Žítkovské bohyně, jenž je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha získala tato ocenění: Cenu Josefa Škvoreckého, Český bestseller, Magnesia Litera – Kosmas cena čtenářů a Cenu čtenářů České knihy. Románu Žítkovské bohyně se již prodalo více než 140 000 výtisků. Jeho divadelní adaptace uváděná od března 2014 Městským divadlem Zlín se stala hitem sezóny. Kniha vyšla již v jedenácti jazycích, do dalších tří se překládá. V roce 2017 jí byla Ústavem pro studium totalitních režimů udělena Cena za svobodu, demokracii a lidská práva za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin.

Jacob Erftemeijer

Elias

Herec Švandova divadla se narodil 20. července 1989 v Nijmegen (Nizozemské království). Vystudoval herectví na Pražské konzervatoři pod vedením Jany Preissové a Jaroslava Satoranského. V roce 2011 započal studium herectví na Katedře činoherního divadla DAMU pod vedením Miroslavy Pleštilové, Milana Schejbala a Michala Pavlaty. Během studií na konzervatoři a DAMU hostoval v mnoha divadelních společnostech, v Divadle na Vinohradech, Národním divadle Moravskoslezském, či v divadle Semafor.

Sám se při studiích na DAMU začal zabývat režií a vytvořil se svými spolužáky inscenaci Some Voices podle textu Joe Penhalla. Na mnoha inscenacích se podílel jako dramaturg či jako autor hudby. Mimo divadlo se zajímá o hudbu a sám ji aktivně provozuje.

Při studiích založil se svými spolužáky ZEA Luxurians Trio, kde působí jako DJ. Členem souboru Švandova divadla je od roku 2015, k vidění je např. v inscenacích, Obraz Doriana Graye, Lámání chleba, Zabít Johnnyho Glendenninga, Srdce patří za mříže, Krysař ad. Je spoluautorem a režisérem inscenace Kauza pražské kavárny uváděné ve Studiu ŠD.

Robert Schneider

autor románu

Rakouský spisovatel se narodil v Rakousku 16. června 1961 v Bregenzu. Po maturitě studoval od roku 1981 na univerzitě ve Vídni nejdříve skladbu a od roku 1983 dějiny umění a divadelní vědu, studia však roku 1986 přerušil a vrátil se do rodného Vorarlberska a začal se věnovat psaní. Dosud publikoval šest románů (mj. Bratr spánku, Zjevení, Papež a dívka), jednu novelu, několik divadelních her (např. Špína, Sen a smutek mladého H., Staré dny) a dvě básnické sbírky (Protimodlitba aj.). Celosvětový věhlas mu přinesl jeho debutový román Bratr spánku, který se roku 1992 stal naprostou literární senzací. Prodalo se ho více než milion výtisků, román byl později přepracován také do operní podoby a několikrát zadaptován pro divadlo. Roku 1996 příběh zfilmoval režisér Joseph Vilsmaier. Kniha vyšla v roce 2001 také v Česku a v adaptaci Kateřiny Tučkové se ve Švandově divadle vůbec poprvé dostává na česká jeviště.

Magdalena Bičíková,
(-red.)

Komentáře