Očkování, ilustrační foto. Zdroj: PixaBax.com | Pixabay License

Česko Odmítání očkování je mezi deseti největšími hrozbami pro naše zdraví pro rok 2019, a to hned vedle takových nemocí, jako je HIV, ebola nebo horečka dengue – říká Světová zdravotnická organizace (WHO). V České republice podstupuje povinné očkování o řádově několik procent lidí méně než před deseti lety. Například u spalniček klesla proočkovanost v souladu s vyhláškou téměř o 20 %, pokles zaznamenáváme i u dalších očkování.

Dochází tak k postupné ztrátě proočkovanosti, která chránila před takovými nemocemi jako spalničky nebo dětská obrna celou společnost. Odpor proti očkování s sebou nese riziko šíření a návratu nemocí, které byly donedávna považovány za téměř vymýcené. Právě rizika plynoucí z odmítání očkování, ale především to, co udělat pro zvýšení proočkovanosti, budou řešit stovky praktických lékařů na 13. kongresu primární péče, který se koná od 22. do 23. února v Praze.

Podle WHO očkování zachrání 2 až 3 miliony lidských životů ročně a dalšímu 1,5 milionu úmrtí by se dalo zabránit, kdyby k očkování mělo přístup více lidí. WHO proto zařadila odmítání očkování mezi deset největších hrozeb pro zdraví lidí. Čeští praktičtí lékaři tyto obavy sdílí.

„Riziko odmítání očkování se týká zejména dětské populace. Sekundárně ale představuje nebezpečí i pro dospělé, mezi které se infekční nemoci od dětí rozšiřují,“ vysvětluje MUDr. Michal Bábíček, místopředseda Sdružení praktických lékařů (SPL).

„Pokles proočkovanosti z důvodu odmítání vakcinace pozorujeme jak u povinného, tak u dobrovolného (nepovinného) očkování. Tím se bohužel narušuje ochranná bariéra bránící v mnoha případech šíření závažných infekčních nemocí, snižuje se tím šance ochránit děti, u kterých došlo k oslabení imunity nebo které nemohou být očkované,“ popisuje MUDr. Hana Cabrnochová, členka výboru Odborné společnosti praktických dětských lékařů (OSPDL) a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti, a pokračuje: „Typické je to pro spalničky, kde víme, že šíření zabrání až 95% proočkovanost, a té jsme mnoho let bez problémů dosahovali. Pokud klesne pod tuto hodnotu, jak se tomu nyní stalo i u nás, začne se nemoc šířit. Onemocní pak především neočkované děti a bývají zdrojem infekce i pro dospělé, u kterých již není dostatečná ochrana nebo u kterých došlo k oslabení imunity.“

V České republice musí být každé dítě, které nastupuje ve třech letech do mateřské školy, očkované. „Zavedením povinné docházky do mateřské školy od pěti let už ale proočkovanost dítěte nikdo nekontroluje, povinnost nástupu do školky je nadřazena povinnosti, aby bylo dítě řádně očkované. V některých soukromých školkách není kontrola žádná. Na případy, kdy dítě není očkované, se tak přichází až kontrolou proočkovanosti u registrujících lékařů, ani registrace ale není u nás povinná. I v případech, kdy je doložitelné odmítnutí povinného očkování, nenesou rodiče odpovědnost za ohrožení okolí,“ vysvětluje MUDr. Cabrnochová.

ČTĚTE TAKÉ

U nepovinných očkování byla proočkovanost proti pneumokokovým nákazám u kojenců rok po zavedení úhrady v roce 2011 až 81 %, nyní je to 67,5 %. U očkování proti HPV je proočkovanost v České republice mezi 50 a 60 %, u dalších nepovinných očkování nehrazených ze zdravotního pojištění jsou čísla velmi malá. „V případě očkování proti klíšťové meningoencefalitidě tak za Rakouskem nebo Německem stále zaostáváme řádově o desítky procent,“ doplňuje MUDr. Bábíček

Za dva hlavní faktory zodpovědné za odmítání očkování, respektive za pokles proočkovanosti považuje MUDr. Cabrnochová dezinformace šířící se po internetu a ztrátu strachu z nemoci. „Vážné infekční nemoci, které se podařilo v České republice dostat očkováním pod kontrolu, lidé nepovažují za nebezpečné, už se nákazy nebojí a jejich obavy se najednou přesouvají k reakcím po očkování.“

Podle praktiků je důležitá spolupráce Ministerstva zdravotnictví, pojišťoven a lékařů, a to jak na úrovni informovanosti veřejnosti, tak při nastavení odpovědnosti pro rodiče neočkovaných dětí. „Chceme ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví vytvořit zdroj informací o očkování garantovaný státem, spolupracovat s pojišťovnami na motivačních programech a v neposlední řadě se vzdělávat po odborné stránce, abychom mohli lidem poskytnout kvalitní a bezpečnou péči. Důležitým motivačním faktorem je také pozitivní přístup samotných lékařů k očkování. Studie ze zahraničí ukazují, že pokud je očkovaný sám lékař, významně to zvyšuje proočkovanost pacientů v jeho kartotéce,“ vysvětluje MUDr. Cabrnochová a doplňuje: „Jako krok správným směrem vnímáme i uzákonění odškodnění za případnou újmu na zdraví po očkování. Je to signál, že stát na jedné straně vyžaduje dodržování povinnosti očkování, ale současně plně přebírá odpovědnost za případné vážné následky.“

Mgr. Veronika Ostrá,
(-red.) 

BEZ KOMENTÁŘE