Lékař, ilustrační foto. Autor: PixaBay/CC0 Creative Commons - Darko Stojanovic

Praha – Pacient, který žije s nemocí každý den, potřebuje vedle odborné erudice, jíž dostává od zdravotníků, také trochu lidskosti. „Morální oporu hledá v pacientské organizaci. Pro pacienta, který se právě dozvěděl o své těžké diagnóze, je komplikované nemoc přijmout a naučit se s ní žít. Proto je pro něj důležitý pocit kolektivu a zkušenosti dalších pacientů s průběhem nemoci,“ zdůraznila ředitelka pacientské organizace Koalice pro zdraví Jana Petrenko na prvním ze série seminářů pod mottem Pohled z obou stran.

Diskutovat na nich budou pravidelně pacienti s budoucími lékaři, sestrami i dalšími zdravotníky, tedy se studenty 3. Lékařské fakulty, a lékaři, jejich vyučujícími. Probírat budou problémy pacientské, očekávání budoucích zdravotníků, o rolích obou skupin a jejich vnímání i o kvalitě poskytované péče. Cílem těchto setkání je sblížit představy pacientů o ideálním lékaři s představami mladých lékařů o ideálním pacientovi.

První ze série seminářů se uskutečnil 11. ledna na akademické půdě 3. Lékařské fakulty UK.

Společná diskusní setkání uspořádal Kabinet veřejného zdravotnictví v čele s proděkanem fakulty MUDr. Davidem Marxem, Ph.D., na podnět právě Jany Petrenko z Koalice pro zdraví. „Jsem paní Petrenko velmi vděčný za tento nápad, protože nám umožňuje podívat se na postavení pacienta a jeho informovanosti z hlediska kvality péče, ale také zamyslet se společně se studenty nad realitou komunikace s pacientem. Na fakultě se v tomto bodě velmi snažíme, ale není to perfektní. Chybí nám diskuse s aktivními pacienty, kteří mohou přinášet podněty, jež nás jinak nenapadnou,“ uvedl David Marx.

Pohled z obou stran vedle Davida Marxe a Jany Petrenko dále rozvíjel zástupce Spojené akreditační komise MUDr. František Vlček, zástupkyně pacientské organizace Mamma Help Mgr. Jana Drexlerová a Jana Pelouchová, představitelka pacientské organizace Diagnóza leukémie. V obecenstvu zasedli vedle studentů představitelé i dalších pacientských organizací: MYGRA CZ, Klub pacientů mnohočetný myelom, Aliance žen s rakovinou prsu, ALEN – neziskové sdružení žen postižených rakovinou, České ILCO, Sdružení celiaků ČR či právě vznikajícího spolku pro pacienty se svalovou atrofií.

Na půdě pacientské organizace se setkávají pacienti s lékaři, sestrami, fyzioterapeuty a dalšími zdravotníky. A vyměňují si zkušenosti s nemocí. Vzájemné informace jsou velmi produktivní pro obě strany. Doufám, že je to začátek naší dobré spolupráce a výměny informací,“ přivítala obecenstvo Jana Petrenko se svým vstupem, v němž rozvíjela, jaká jsou očekávání lékařů i očekávání pacientů.

Zdravotníci si musí především uvědomit, že zdravotnictví je tu pro pacienty, nikoliv pro zdravotníky. „Jen 15 procent populace potřebuje zdravotní péči a jen 11 procent lidí intenzivní zdravotní péči. Kdyby zmizeli mávnutím proutku všichni pacienti, zemřou hladem všichni zdravotníci. Jen málo si přitom uvědomují, že jejich práce je tvrdě vázaná na ty, jimž službu poskytují. Proto potřebujeme druhou stranu, pohled z obou stran,“ zdůraznil ve svém vstupu MUDr. Marx.

Vazba mezi zdravotníkem a pacientem se v posledních letech mění. Pacient už by neměl být tím vděčným, rezignovaným, nechat laxně pana doktora, aby si s ním dělal, co chce. Nemohou ale být ani rovnocennými partnery, protože pacient jako laik v medicíně nikdy nebude mít takové množství znalostí a zkušeností. „Pacient je ale naším klientem. Péči si zaplatil, čím dál více ví, na co má nárok a požaduje symetrický přístup. A v řadě případů, např. u kosmetických služeb, je i naším zákazníkem, protože za tyto služby přímo platí,“ vysvětlil David Marx.

Kvalitu a bezpečí zdravotní péče se z pohledu pacienta snažil přiblížit MUDr. Vlček. Každou službu charakterizují tři prvky: kvalita, dostupnost a cena. „Seshora se většinou rozhoduje, kde se daná služba bude pohybovat na škále mezi absolutně dostupné, ale možná ne tolik kvalitní, a absolutně kvalitní, ale hůře dostupně. Například komplexních onkologických center je méně, a proto v nich mohou maximálně vytížit drahé přístroje a zaručit erudici lékařů i dalšího personálu. V tomto případě jsme se přiklonili spíše ke kvalitě a ceně, ale pacienti déle za péčí cestují. „Jindy je třeba preferovat dostupnost i na úkor kvality, jako například při léčbě infekčních chorob,“ doplnil MUDr. Vlček.

Jak také uvedl, jedním z nejhůře pacienty hodnocených aspektů je poskytování informací lékaři i dalšími zdravotníky. Tato slova podpořili i zástupci pacientů. „Co čeká pacient od lékařů? Doufá v dobrou zprávu nebo aspoň špetku naděje. Chce informace, ale každý na jejich vstřebání potřebuje jiný způsob, vstřícnost, empatii,“ uvedla Jana Petrenko.

A zeptala se přítomných studentek a studentů, jak si představují dobrého pacienta. Má zájem o svou diagnózu, nečeká jen, co mu lékař řekne, ale ptá se na různé své možnosti, jak svou léčbu podpořit, např. i z hlediska stravování. „Spolupracuje s lékařem, snaží se být partnerem,“ zněly pro pacienty nadějné odpovědi.

Jak Petrenko shrnula, vzájemný vztah těchto dvou skupin sice nikdy nebude vyrovnaný: lékař zná nemoc zvenčí, pacient ji cítí, zná nemoc zevnitř, ale obě strany se musí brát na vědomí. I pacienti musí vycházet zdravotníkům vstříc. Například si před vstupem do ordinace mají připravit, co potřebují lékaři sdělit. Tedy co přesně je trápí a jaké všechny léky užívají, aby je lékař v rámci vymezeného času, který na jednoho nemocného má, stihl dobře vyšetřit.

Pro pacienty, je důležité, aby věděli, co se s nimi bude dít a rozuměli tomu. Protože právě tak lze zmírnit jejich strach: když vědí, že o ně bude postaráno a když si umí představit, co je čeká, co je nevyhnutelné a jak to bude probíhat,“ podotkla Jana Drexlerová z organizace Mamma Help. A právě v tom spočívá i role pacientské organizace. Její členové nemohou sice vysvětlovat medicínskou stránku, ale mohou předávat své zkušenosti.

Jednu z rolí pacientské organizace spatřuji i ve zlepšování vzájemné komunikace lékařů s pacienty. Partnerský vztah nemůže být rovnocenný, přesto lze hovořit o partnerském vztahu, protože jak pacientovi, tak lékaři jde o totéž – zlepšení výsledků. Spíše bych to nazvala týmovou prací,“ doplnila Jana Pelouchová z Diagnózy leukémie. Pacient od lékaře očekává především profesionalitu, bonusem je přemýšlivý, sečtělý lékař, který je ochotný hledat nové postupy. Za takovým pacient rád dojede, dodala.

Právě tato diskusní setkání mají studentům umožnit, aby nahlédli do života pacientských organizací, a při vstupu do praxe pak věděli, co od nich mohou čekat a jak fungují. Úkolem cyklu seminářů je také sblížit postoje pacientů a mediků i studentů dalších zdravotnických profesí.

Přítomní studenti přitom roli pacientských organizací oceňují. Podle nich zdravotníkům pomáhají a v některých bodech suplují to, na co lékaři nemají čas. Zajímalo je také, kde pacienti spatřují roli sester.

Vidíme v nic velký potenciál, např. v managementu nežádoucích účinků. Sestra by mohla intervenovat v první linii a rozlišit, jaké z potřeb pacienta zvládne sama a co je třeba konzultovat s lékařem. Navíc pacient bude k sestře méně ostýchavý, že by shodila jeho myšlenky, nápady, pocity. Uměla by také lépe zachytit podhoubí nízké ochoty pacienta spolupracovat na léčbě,“ řekla Jana Pelouchová.


ZDRAVOTNICTVÍ A MEDICÍNA: Spermie, vajíčka a embrya mohou volně cestovat


Studenti 3. LF UK seminář přivítali.Pro mě bylo toto setkání určitě podnětné. Pro nás studenty je velmi užitečné slyšet přímo od lidí, kteří se potkávají s lékaři často kvůli své nemoci, jaké mají své konkrétní potřeby. Protože v ordinaci mají často na pacienta opravdu jen sedm minut a není čas se mu důkladně věnovat a vyslechnout si od něj všechno,“ pochválila první z diskusních setkání studentka Jana Rochovanská.

Marcela Alföldi Šperkerová,
pro Koalici pro zdraví
(-red.)

Komentáře