USA / China (Svět) – Zatím co jste spali, opalovali se, nebo byli s přáteli, ve světě se dějí vážnější věci. Tou první je podle mého zcela falešný optimismus z výsledku jednání páru Juncker – Malmström s prezidentem Trumpem. Výsledek jednání lze v nejlepším případě označit jako pauzu (s dočasným mírem) v obchodní válce. Proč?
Jednání podle mnou sledovaných západních informačních pramenů neobsahovala kritické obvinění EU: měnová manipulace. Psal jsem o obvinění EU zcela záměrně v úvodním příspěvku série Zatím co jste… (25.7.2018). To proto, že oficiální vyhlášení obvinění z měnové manipulace představuje povinnost americké vlády vyhlásit sankce. Vše ostatní je sekundární a nedůležité, podobně jako několik dnešních titulků německých médií. SZ.de: Der Dank für die überraschende Einigung gebührt Juncker (Díky za neočekávanou dohodu patří Junckerovi), nebo EU und USA entschärfen Handelsstreit (EU a USA změkčily obchodní spor), či dokonce Twitter spolkového ministra hospodářství Peter Altmaiera (CDU) Gute Nachricht aus USA! @JunckerEU & @MalmstromEU haben großartig verhandelt: Zölle runter, nicht rauf! Freier Handel & Mio Jobs gesichert (Dobrá zpráva z USA! @JunckerEU & @MalmstromEU vyjednávali výtečně: Cla dolů, ne nahoru! Svobodný obchod & milióny pracovních míst zabezpečena).
Uvedené titulky a obsah příspěvků, i zde nezmíněných a méně optimistických, dokumentují nouzi evropských politiků, jejich neodpovědné chování a snahu oklamat veřejnost v letním horku krátkodobou přestávkou v obchodní válce. I pro ni totiž platí věčná otázka: Je mír pauzou mezi válkami, nebo je válka pauzou v míru?
Pozadu v rozšiřování falešných iluzí, to jest fake news a plagiátorství (formy vyjadřování prezidenta Trumpa) pomocí Twitteru, nemůže být ani MMF. Ten doposud ani jednou ve své historii nepředpověděl správně začátek, dobu trvání a konec, byť jedné krize. Proto mě nepřekvapuje Twitter šéfky MMF, Christine Lagarde (v překladu autora): Mám radost slyšet, že se Spojené státy a Evropská Unie dnes domluvily na společném odstranění obchodní překážky, a společně s jinými partnery posílit SOO (WTO). Jsem zvědav na reakce politiků v okamžiku, kdy se EU rozhodne vzít prezidenta Trumpa za slovo.
Než k tomu dojde, bude prezident Trump konfrontován se situací americké společnosti Qualcom. Ta vyrábí chips a potřebovala ke koupi holandské konkurence NXP souhlas ČLR. Následky nevyjádření se státního čínského konkurenčního úřadu v požadované lhůtě (dnes, ve čtvrtek v 11.59 hodin pekingského času) znamená pro Qualcom nemožnost uskutečnit v říjnu 2016 oznámenou koupi NXP (ve výši 44 miliard USD) a současně (podle platné smlouvy) povinnost zaplatit NXP pokutu (ve výši 2 miliard USD). Připomínám, že společnost Qualcom měla již před třemi lety problémy v ČLR. Ty vyřešila placením pokuty ve výši 975 milionů USD. Zmiňuji se o tomto aktuálním případu ze čtyř důvodů.
Za prvé: případ indikuje, jakými prostředky se může a bude bránit ČLR proti nejenom americkým sankcím. Za druhé: Qualcom v březnu t.r. nedostal vládní povolení k odprodeji singapurského konkurenta Broadcom. Přitom Broadcom nemá žádné čínské vlastníky a důvodem pro zamítnutí povoleni k odprodeji Qualcom byly národní a bezpečnostní zájmy USA. Ty formuluje mimo jiné CFIUS (Komise pro zahraniční investice v USA). Za třetí: v minulosti dokázala ČLR otevřený přístup k přeprodeji a sjednocování společností. Jako příklad uvádím čínský souhlas k prodeji téměř zbankrotované japonské společnosti Toshiba americké investiční společnosti Bain Capital. Za čtvrté: případ Qualcom a konání americké a čínské vlády indikují, na co se má EU těšit, až mírová pauza v obchodní válce skončí.
Další, pro EU a českou kotlinu důležitou skutečností jsou aktivity ČLR v Africe. Ohromné čínské investice do infrastruktury jsou doprovázeny prodejem zbraní, importem zboží, stipendii a studijními pobyty mladých Afričanů v ČLR. Podle dat UNESCO studuje od roku 2014 v ČLR více mladých Afričanů než v USA a Velké Británii dohromady. Jaký vliv mohou mít studijní pobyty na mladé lidi, kteří si neuvědomují, jak lehce se vaří pro chudé, dokazuje příklad žurnalisty z Burundi, Vincenta Mbonihankuye. Ten si zjistil, že západní popis ČLR jako autokratického státu neodpovídá skutečnosti. Podle žurnalisty Mbonihankuye poznali afričtí kolegové ČLR jako civilizovaný, demokratický, otevřený a dopředu hledící stát.
V tomto kontextu se nabízí pohled na rozdíl v chápání vůdců USA a ČLR. Zatímco prezident Trump označuje třetí země jako shitholes, prezident Si Ťin-pching chválí dynamiku afrického kontinentu, snahu obyvatel a rozvoj. Afrika se tak stává příkladem čínské snahy o získání globální vedoucí role. I zkorumpovaní afričtí lídři nemají již zájem a trpělivost naslouchat nezainteresovanému Západu (v problémech Afriky) frázím o demokracii, lidských právech a transparentním svobodném obchodování.
Prezident Si Ťin-pching již po čtvrté navštívil Afriku. V neděli byl v Senegalu, poté navštívil Ruandu. Tam prezident Paul Kagame v přítomnosti prezidenta Si sršel chválu na partnerské a rovnocenné jednání ČLR s Afrikou. Rovnocennost v jednání označil za revoluční postoj, který má větší cenu než peníze. Po slovech chvály odletěl prezident Si na Mauritius, aby včera večer (ve středu) dorazil do Jihoafrického Johannesburgu na setkání lídrů BRICS. BRICS není organizace, ani unie. Je to spolek založený před více než deseti roky, který z mnoha důvodů, o kterých nebudu psát, zatím nedosáhl svého cíle. Úspěšná hospodářská činnost a přítomnost se dostavila s předstihem pouze do ČLR. I proto je ČLR jediným státem, který nabízí globální vizi BRICS. Ruská federace nemá v současné situaci sílu sama definovat BRICS alternativu k západnímu společenskému řádu.
Během třídenního zasedání BRICS v Johannesburgu (které skončí v pátek) za účasti prezidentů Michela Temera (Brazílie), Vladimira Putina (RF), premiéra Narendra Modi (Indie) a pořadatele — prezidenta Cyrila Ramaphosa (Jihoafrická republika) budou mimo projednávány (v přítomnosti mnoha hostů z jiných států, včetně Turecka) otázky hospodářské, počítám i spojené se stávajícími a indikovanými sankcemiUSA, mírové mise OSN a také založení společného Centra pro výzkum očkovacích látek.
Zmiňuji se o Centru pro výzkum očkovacích látek proto, že výzkum a pokusy s očkovacími látkami západních farmaceutických společností se staly více než problematickými pro Afriku a tzv. rozvojové země, také kvůli poslednímu skandálu s vadnou vakcínou pro děti v ČLR. CFDA (Čínský úřad dohlížející na kvalitu potravin a léčiv) nedávno zjistil, že společnost Chang-shen falšovala záznamy o výrobě, kontrole produktu a svévolně změnila kritéria výrobního procesu. Protože je vzpomínka na skandál roku 2008 stále živá (osm dětí zemřelo a 300 tisíc onemocnělo), přislíbil prezident Si důkladné vyšetření a přísné potrestání viníků. Pro úplnost uvádím, že v roce 2008 šlo o přidávání organické sloučeniny zvané melanin do potravin. V daném případě do sušeného mléka. Melanin slouží při výrobě umělých hmot a průmyslových hnojiv. Jako přídavek do potravin dovoluje klamat spotřebitele zastřením nízkého obsahu bílkovin.
Na tomto místě stojí za pozornost si uvědomit skutečnost, že již neexistuje světový řád, ani kontrolovaný chaos, který přinášel výhody neoliberálnímu kapitalistickému řádu. Dnes je na scéně nekontrolova(tel)ný chaos, který podporuje multilateralismus, decentralizaci a autoritativní vůdcovství. Proto není divu, že se ČLR účastní OSN misí v počtu 2 tisíc vojáků, že před měsícem bylo organizováno v Pekingu první Čínsko-africké vojenské a bezpečnostní fórum, že ČLOR (Čínská lidová osvobozenecká armáda) bude pomáhat Afričanům v boji proti terorismu, v sektoru high-tech a kybernetice, abych jmenoval alespoň část z čínské nabídky.
Ta by nebyla čínskou, kdyby neobsahovala OBOR. Iniciativa (Jedno pásmo, jedna cesta) umožňuje ČLR smysluplné spojení exportu výrobních a jiných nadkapacit a zboží s geostrategickými cíli. Proto mě nepřekvapí, když již v představitelné budoucnosti se ČLR objeví na světové scéně s novými partnery, případně i přáteli, kteří ji pomohou prosazovat svoji politiku v různých mezinárodních organizacích a grémiích, včetně OSN. Případně i při založení nových organizací a institucí mimo USA.
Pro informaci uvádím data zveřejněná v minulém roce čínským ministrem zahraničí Wang Yi: ČLR investovala a postavila v Africe více než 6 200 km železnic, více než 5 000 km silnic. Proto není divu, že ČLR má vojenskou námořní bázi v Džibuti, otevřela pravděpodobně největší svobodnou obchodní zónu v Africe a pokračuje ve výstavbě železnice spojující přístavní město Mombasa s hlavním městem Nairobi. Výsledkem výstavby železnic bude spojení Keňa mimo jiné s Ruandou, Burundi a Etiopií. Protože neexistuje žádný oběd zadarmo, nabízí se otázka: jak velké je zadlužení afrických států? Jak se s ním mohou vypořádat?
Z MAGAZÍNU #UDALOSTIEXTRA.CZ: Ovčáček vysvětlil Sputniku, proč průzkum znalostí „osmičkových výročí“ skončil tak špatně
Nedávný průzkum veřejného mínění věnovaný znalostem tak zvaných osmičkových výročí (1918, 1938, 1948, 1968) zjistil, že Češi se špatně orientují v moderních dějinách své vlasti. Nejhůře se ukázali mladí Češi ve věku 16 – 35 let.
Odpověď je na delší příspěvek. To dokazují následující tři příklady: 1) Podle informace keňské Busines Daily z března t.r. dosáhly čínské úvěry 72 procent bilaterálního zadlužení státu Keňa. To znamená, že stát Keňa dluží ČLR osmkrát více než svému druhému největšímu věřiteli, Francii. Odhad univerzity Johns-Hopkins (Baltimore) indikuje, že v období 2000 — 2015 ČLR dala africkým státům úvěry ve výši přibližně 94 miliard USD. Lednová zpráva MMF konstatuje, že průměrné zadlužení afrických států jižně od Sahary se zvýšilo v období 2013-2017 z 34 na 53 procent HDP. Chci věřit, že splácení dluhů afrických států se nebude uskutečňovat novými dluhy u Západu.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
#cz.sputniknews.com,
Jan Campbell, (red.)
