Čína (Svět) – Cyrilem a Metodějem na Velké Moravě vytvořená staroslověnština, spolky, podobné mýty, pověsti a tradice – Slované se mohou pochlubit bohatou společnou minulostí. Ale máme něco společného v současnosti, kromě folklorních festivalů? Má slovanský svět budoucnost? Sputnik se zeptal pana docenta Vojtěcha Merunky, jednoho z autorů mezislovanštiny.
Jste předseda Slovanské unie. Jaké má cíle?
Náš spolek založil český spisovatel Alexej Pludek v roce 1992 a svoji tradici i činnost odvozuje od prvního všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1848, kterému předsedal otec národa František Palacký. V současnosti jsme nejstarším zaregistrovaným slovanským spolkem na českém území. Já jsem však původně nebyl členem Slovanské unie z. s. Začínal jsem v Českomoravském slovanském svazu založeném poměrně nedávno v roce 2008 odštěpením od Slovanského výboru České republiky, který zahájil činnost během příprav na oslavy 150 let od prvního všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1998. Chtěl bych moc poděkovat svým bývalým kolegům za všechno, co pro mě udělali, když mě a naší skupině pomohli realizovat vlastní záměry v jiné organizaci.
Naše Slovanská unie z. s. je nepolitická kulturní a také odborná organizace, která má písemný souhlas Ministerstva kultury ČR být zastupujícím členem za Českou republiku u mezinárodní organizace Fórum slovanských kultur se sídlem v Lublani ve Slovinsku. Fórum slovanských kultur je jediná mezinárodní slovanská organizace, která nejen spolupracuje s UNESCO a ICOM, ale také má přímou podporu vlád slovanských zemí včetně Ruské federace. V Lublani se účastníme mezinárodního zasedání programové rady, kde sedíme u jednoho stolu se zástupci ministerstev kultury nebo ministerstev zahraničí různých slovanských států. Díky tomu můžeme každoročně pořádat mezinárodní festivaly Dny slovanské kultury s podporou velvyslanectví, ministerstev, musejí, spolků a dalších institucí zúčastněných zemí. Také organizujeme mezinárodní lingvistické konference a vydáváme tištěný i elektronický odborný časopis SLOVJANI.info v mezislovanském jazyku, který je zařazen do mezinárodních databází odborných publikací, například do databáze CEEOL pro humanitní a sociální vědy.
Náš mezinárodní festival Dny slovanské kultury vznikl z aktuální potřeby se atraktivní formou velké mezinárodní akce postupně seznamovat s historickými a především kulturními kořeny všech slovanských zemí, národů a národností. Každým rokem takto na půdě Velké Moravy ve městech Staré Město, Velehrad a Hodonín, a v termínu blízkém květnových dnů svatých Cyrila a Metoděje a oslav slovanské písemnosti, prezentujeme jeden severní a jeden jižní slovanský národ s důrazem na jejich nejvýznamnější památky hmotného i nehmotného dědictví zapsané do UNESCO. Letos jsme například díky našemu srbskému partnerovi a nejstaršímu slovanskému spolku na světě Matice srbské, která nepřetržitě funguje od roku 1832, přivezli knihu Miroslavovo evangelium z 12. století. Je to nejkrásněji ilustrovaná evropská kniha té doby a je zapsaná do srbských památek světového dědictví UNESCO. Kniha byla slavnostně instalována na Velehradu v Muzeu Bible během našeho festivalu, tam zůstane vystavena čtyři měsíce a potom se vrátí do Srbska. Osa sever-jih není zvolena náhodně, je to evropský kulturní most a zdůrazňuje slovanský podíl na naší společné civilizaci, jak o tom například již mluvil první československý prezident T.G. Masaryk. Předloni jsme takto prezentovali slovenskou a slovinskou kulturu, vloni polskou a chorvatskou, letos lužickosrbskou a srbskou, příští rok plánujeme ukrajinskou a bulharskou.
Má vůbec smysl udržovat spolupráci mezi Slovany? Pokud ano, ve kterých sférách?
Ptáte se, jestli má v dnešní době smysl podporovat spolupráci slovanských národů. Jednoznačně ano. Ale bohužel je smutná pravda, že máme nedostatečné mezislovanské vazby v oblasti vědy i kultury. Hlavně mládež. Slovanské elity více spolupracují s neslovanským zahraničím, než s možnými partnery v sousedních slovanských zemích. Pouze se vzájemně občas předvádíme na folklórních festivalech, ale společné mezislovanské projekty nemáme. Slovanský svět potřebuje nový strategický plán, který by jasně pojmenoval nové dlouhodobé cíle, kterých chceme dosáhnout. Na počátku 19. století byla takovým úspěšným strategickým cílem samostatnost, protože tehdy jediným samostatným slovanským státem byla Ruská říše. Tento starý cíl byl úspěšně splněn následkem slovanské kulturní a politické emancipace, která byla dovršena v průběhu 20. století vznikem slovanských států. Dnes bez ohledu na nedávný rozpad SSSR, Jugoslávie a Československa má každý slovanský národ kromě Rusínů a Lužických Srbů svůj vlastní národní stát. Proto dnes Slované nutně potřebují nový strategický cíl, který by byl zaměřený do budoucnosti a odpovídal na nové hrozby a na nové příležitosti.
Jsem přesvědčen, že jedinou možnou mírovou strategií dnešních slovanských národů zachovávající a rozvíjející jejich slovanské kulturní dědictví a identitu je obnova spolupráce navzájem mezi Slovany a také spolupráce Slovanů s ostatními civilizovanými národy světa. Vytvářet nějakou slovanskou alternativu, což prakticky znamená jenom odmítnutí civilizace dnešního světa, by nás mohlo přivést do problémů s celým světem a následné separace a segregace, což by bylo podobné pesimistické prognóze politického vývoje v muslimském světě. V těžkých podmínkách dnešního světa nás Slovany nesmí ovládnout sentiment po idealizované minulosti domnělého ztraceného zlatého věku jako opozice proti dnešnímu „fašistickému a bezbožnému“ světu. To by vedlo k ukončení slovanské spoluúčasti na budování civilizace, otevřelo by Pandořinu skříňku konspiračních teorií o globálním spiknutí proti Slovanům a znehodnotili bychom odkaz našich velikánů vědy a techniky (např. Tesla, Mendělejev, Ressel, Korolev, Sklodowska…) a kultury (světově proslulí slovanští spisovatelé, hudební skladatelé a výtvarní umělci).
Náš spolek má základní veřejně dostupný programový dokument s názvem slovanská kulturní diplomacie. Je to získávání sympatizujících spojenců v populaci zahraničních zemí, kteří by znali naši kulturu, jazyk, historii. My děláme festivaly, pořádáme konference a vydáváme odborný tisk, protože potřebujeme mít v zahraničí strategické spojence, lidi informované o naši kultuře a ochotné v době krize ve svých zemích veřejně vystoupit na naši obranu. Například Spojené království už dávno nemá velkou armádu a nejlepší zbraně na světě, ale má strategicky rozmístěné desetitisíce, možná statisíce absolventů svých vysokých škol v nejrůznějších zemích světa. Tito lidé zůstávají po celý svůj život anglofily, příznivci Spojeného království, jejími stoupenci a sympatizanty a Spojené království z toho má obrovský prospěch. Absolvent britské univerzity, který se za pár let po absolutoriu stane ve své zemi manažerem podniku či poslancem či politikem, dává při své práci přirozeně přednost stykům se zemí, v níž vystudoval. Velmi dobře tohle znají například také v Německu, a proto poskytují zvýhodněné podmínky všem zahraničním studentům, kteří jsou ochotni studovat v Německu na vysokých školách v němčině. Podobně ve Francii. V neslovanském zahraničí vědí, jak obrovský prospěch pro jejich zemi z toho plyne, ale my to neděláme. Přitom vzhledem k rozmachu globalizace a širokému rozvoji digitálních hromadných sdělovacích prostředků a sociálních sítí dochází v poslední době k velkému růstu významu kulturní diplomacie jakožto nástroje prosazování zahraničněpolitických zájmů.
Jeden ze způsobů, jak by se dala usnadnit komunikace mezi Slovany, je vynález společného jazyka. Kdy Vás poprvé napadlo vytvořit mezislovanštinu?
Jazyky jsou jeden z mých koníčků od mých asi patnácti let. Posledních osm let spolupracuji s podobnými tvůrci slovanských jazyků. Kromě Čechů k nim patří Holanďan Jan van Steenbergen, vystudovaný lingvista mluvící výtečně polsky, Poláci, Rusové, Ukrajinci, Chorvati, Černohorci, Srbové a Bulhaři. Nás všechny nejvíc ovlivnila práce slovinského kněze a národního buditele Matiji Majara Ziljského z 19. století a jeho kniha «Uzajemni pravopis slavjanski». Ziljski má dokonce hrob v Praze, protože byl profesorem Karlovy univerzity, a v Praze také zemřel. Kdyby tenkrát existoval internet, myslím, že by mezislovanština vznikla už tehdy.
V mládí, mezi patnácti a osmnácti, jsem se učil Esperanto. Už tehdy jsem ale přemýšlel, jak ho jen tak pro sebe vylepšit. Později mě nadchla latina a jako samouk jsem se na ni vrhnul a začal vymýšlet novou latinu, kterou jsem si pojmenoval lingua terrana. Tehdy jsem zjistil, že nejsem v tomhle snažení sám. V té době už začínal fungovat internet a tyhle věci se daly mnohem lépe komunikovat. Zjistil jsem, že existuje mezinárodní komunita a novolatinský jazyk je už hotový a jmenuje se interlingua. Ještě později jsem si začal plnit svůj cíl z mládí naučit se řecky a obrátil jsem se ke staroslověnštině, kde se probudil můj starý zvyk, takže při konstrukci mezislovanštiny jsem měl za sebou již několik předchozích pokusů z konstrukce umělých jazyků a zároveň jsem byl vystudovaný softwarový inženýr znající teorii syntaktické analýzy a konstrukce překladačů, habilitovaný vysokoškolský učitel a doktor v oboru zpracování dat a matematického modelování.
Podle jakého principu jste Vy a Vaši kolegové vybírali jazykové prvky?
Ruština ani čeština nebo srbština ani jiný národní slovanský jazyk bohužel nemůže sloužit jako slovanský mezijazyk. Stejně tak, jako Rus bez učení nerozumí česky nebo srbsky, tak ani Čech ani Srb nerozumí rusky, samozřejmě kromě základních jednoduchých slov, která jsou společná všem slovanským jazykům. Nejblíže ideálnímu středu snad je čistě teoreticky podkarpatská rusínština, ale i tento jazyk je zatížen specifickou částí slovní zásoby, které ostatní Slované nerozumějí. Ruština stejně jako jiné národní jazyky je krásná, ale složitá a těžká. Navíc obsahuje značný počet neslovanských slov a její větná skladba, pokud jde o odborný jazyk, se z historických důvodů podobá struktuře klasické němčiny a francouzštiny. Rusko se také vyvíjelo odděleně od slovanských národů žijících mimo ruský stát. Proto má také jiné právní povědomí a terminologii. Ze všech uvedených důvodů je pro ostatní Slovany nemožné se bez učení orientovat v ruském odborném nebo úředním textu. My se totiž nemůžeme opírat jen o texty ruských lidových písní a bohatou ruskou poezii a romány, které jsou zaslouženě na světové úrovni, jenže tohle nestačí. Samozřejmě jak jsem řekl, podobně problematické jsou všechny ostatní národní slovanské jazyky. Ruština částečně fungovala jako mezijazyk v době SSSR a jeho politických satelitů, ale přiznejme si, že ani v této době nebyla úroveň znalostí odborné ruštiny u ostatních Slovanů příliš dobrá a tehdejší besedování a výměna znalostí se většinou odehrávala na mnohem přízemnější úrovni, jak si i já sám s úsměvem pamatuji.
Naštěstí ale známe jazyk, který v historii již jednou splnil vynikajícím způsobem svoji roli odborného mezijazyka. Je to staroslověnský jazyk od svatých Cyrila a Metoděje, který dodnes žije v mírně upravené podobě církevně slovanského jazyka. V době svého vzniku v 9. století to byl ideální slovanský mezijazyk a stejně dobře mu rozuměli Moravané jako Bulhaři nebo Rusové, zkrátka předkové všech dnešních slovanských národů. Naše národní jazyky včetně ruštiny i češtiny byly tímto jazykem ovlivněny, ale dnes tento starý jazyk už jako mezijazyk sloužit nemůže, protože naše národní jazyky se během více než tisíce let samostatně vyvíjely a dnes je jejich pomyslný střed úplně jinde, než kde zůstala církevní slovanština. Nicméně bylo možné udělat umělý posun tohoto staroslověnského jazyka do nového středu. S pomocí počítačů to lze a přesně to jsem udělal. Získal jsem korpus šesti tisíc slov klasického staroslověnského jazyka z devátého až jedenáctého století, naprogramoval transformaci a takto jsem vyrobil základní slovník takzvaného «novoslověnského jazyka», který se dnes jmenuje mezislovanština. Podobným způsobem vznikla také gramatika tohoto jazyka, která přestože má všech 7 pádů a všechny slovenské časy i všechna participia jako staroslověnština, tak díky modernizaci se popis celé mezislovanské gramatiky vejde na dvě stránky vedle sebe v knize.
Do konstrukce moderního mezijazyka ale potřebujete mnohem víc slov, než je ten středověký korpus o velikosti šesti tisíc. Potřebujete mít slovo pro «motor», «električnost», «samolet» atd. Proto moji spolupracovníci vyvinuli takzvaný hlasovací stroj, což je také počítačový program, do kterého se vloží příslušné slovo ve všech našich 15 slovanských jazycích, a přes statistické údaje, jak je ten který slovanský jazyk srozumitelný ostatním vyjde ideální slovo pro mezijazyk. Tam, kde je nejednoznačný výsledek, například asi polovina všech Slovanů říká «oči», ale druhá stejně velká polovina říká «glazá», tak nastupuje ještě další upřesnění pomocí odvozených slov a historických slov, která se sice běžně nepoužívají, ale stále zůstávají součástí národní paměti. Nu, a protože i Rusové říkají «očividně» a zpívají písničku «oči čornyje», tak v mezislovanštině máme slovo «oko, oči», «oko» podle vzoru «sělo» a «oči» podle vzoru «kosti» (vzor skloňování — red.). Dnes těch slov máme už asi 50 tisíc.
Kde by se mohl používat mezislovanský jazyk?
Všude tam, kde můžeme těžit z jeho charakteristické vlastnosti, že mezislovanskému jazyku je dostatečně dobře rozumět bez potřeby se ho naučit. Minulost zná ještě víc úspěšných projektů umělých zonálních jazyků, to je jazyků, kterým příslušníci dané jazykové rodiny rozumí, aniž by se je museli učit. To je naše obrovská výhoda, že mezislovanštině rozumí stovky milionů lidí bez jakéhokoliv učení. Domnívám se, že úspěšný umělý jazyk může být jedině zonální, jinak zůstane jen doménou podivínů nebo úplně zanikne. Úspěšné zonální jazyky byly dokonce prvními umělými jazyky na světě vůbec. Kromě jmenované staroslověnštiny je to například starověký indický sanskrt a z moderní doby má rysy umělého zonálního jazyka například štúrovská slovenština, moderní hebrejština nebo indonéština.
Vidím velkou šanci pro turistiku, dopravu, pro obchod a také v kultuře. Mezijazyk lze dobře využít v turistice, ve veřejné mezinárodní dopravě a nebo také v muzeích, na výstavách, veletrzích na různé krátké informace a na orientační nápisy a popisy. Dnes se se slovanskými nápisy ve světě skoro nesetkáme a nebo máme popisy na obalech výrobků jen titěrným písmem v několika jazycích. Všude tam by stačil jeden nápis v mezislovanštině a dal by dobrou službu stovkám milionů lidí.
Mezislovanština pomáhá i ve vědě. Na naší mezislovanské konferenci se letos již podruhé setkalo 67 účastníků z 16 zemí světa. Není to taková jen politicko-zdvořilostní konference, kde se přečte nějaký dávno předem politbyrem připravený a odsouhlasený projev zakončený bouřlivým potleskem, jak si to pamatujeme z doby před rokem 1989. My máme odborné referáty s prezentací o délce 30 minut s bohatou diskuzí. Mezislovanština nám hodně pomáhá při organizaci konference: Buď je prezentace řečená přímo v mezislovanštině a nebo přednášející mluví svým rodným slovanským jazykem, ale jeho promítaná prezentace je napsaná mezislovansky. A tam, kde není ani jedno z toho, potom používáme tlumočníka, který každou řečenou větu překládá do jediného jazyka srozumitelného všem: do mezislovanštiny. Samozřejmě, neslovanští hosté na konferenci ještě dostávají překlad do esperanta a nebo angličtiny, nicméně například pan dr. Giorgio Silfer, zakladatel a hlavní osoba ve světové obci Esperanta Civito, který je pravidelným hostem naší konference, se během jednoho roku naučil základy mezislovanštiny a nejen, že mu pomáhala se o sebe postarat v moravských obchodech a restauracích, ale už také při debatách na konferenci.
Máme svůj tištěný i elektronický odborný recenzovaný časopis «SLOVJANI.info» a mezislovanštinu už začal používat i další odborný časopis «Etnoentomology» který je zaměřen na včelařství a zemědělské vědy. Tento druhý časopis vydávají lidé, které jsme neznali. Oni sami se rozhodli používat mezislovanštinu pro obsahy článků a klíčová slova. V našem časopise navíc v mezislovanštině publikujeme i plné texty článků.
Další možnost využití vidím ještě v posílení participace lidí na organizačních a řídících procesech moderní složité mnohonárodnostní společnosti. Mluvil jsem o tom v prosinci 2017 na mezinárodní konferenci na téma e-demokracie v Athénách, kde byl náš příspěvek od čtyř autorů vysoce hodnocen a byli jsme vyzváni článek doplnit a rozšířit k publikaci ve vědeckém časopise Journal on Electronic Governance. Jde o to, že Evropská unie se snaží koordinovat právo a prováděcí předpisy ve všech členských zemích. Důležitou agendou je kromě jiného regionální rozvoj, územní plánování a další věci s tím spojené. Proto by přenos znalostí a zkušeností například mezi českým, polským, chorvatským a bulharským starostou vesnice měl být velmi žádoucí. Neumím si ale představit, že ti starostové by si o problémech s rozvojem své obce spolu povídali anglicky.
Projekt mezislovanského jazyka má také počítačovou dimenzi: Jde o systémovou podporu počítačového překladu mezi slovanskými jazyky, které mají volný pořádek slov ve větě. Dnešní Google například překládá mezi ruštinou a češtinou oklikou pomocí angličtiny, což je strašné a výsledek je prakticky nepoužitelný. Ale mezislovanština pokud by byla skrytá uvnitř počítačového programu, tak by velmi zvýšila kvalitu překladu. Publikoval jsem o tom několik článků v odborných zahraničních časopisech a také jsem o tom mluvil na ruských vědeckých konferencích. Mám totiž odborné partnery z Ruské akademie věd a z Institutu jazyků a kultur L.N. Tolstogo v Moskvě a několika dalších ruských vysokých škol a také spolků. Moje vize do budoucna je, aby si lidé mohli jednoduše a bezplatně přeložit všechno, co je k vidění na internetu. Aby například každý občan Ruské federace si mohl okamžitě číst jakýkoliv český tisk automaticky přeložený do ruštiny a aby každý občan ČR si mohl číst jakýkoliv ruský tisk přeložený do češtiny. S pomocí počítače by to bylo v blízké budoucnosti možné.
A na konec, náš mezijazyk by mohl cizincům urychlit naučení se ruštině, češtině… jde o to, že oni se teď musí hodně těžce a dlouho naše složité národní jazyky učit. Ale s naší pomocí by mohli už po prvních týdnech konverzovat — samozřejmě na jednoduché úrovni, ale přece jen. Podobně to může pomoci také vzájemné komunikaci Slovanů mezi sebou. Rusky mluvících lidí je sice nejvíc, ale neplatí, že ostatní Slované rozumějí rusky automaticky bez složitého učení. Ruština je složitý jazyk stejně jako čeština, polština nebo například srbština. A každý, kdo se chce do rozumět rusky, česky, polsky, srbsky… musí se to naučit. Jenomže například turista nebo obchodník na tohle nemá čas — chce se v Rusku domluvit bez nutnosti se něco dlouhé měsíce učit. Stejně jako například ruský turista, který se potřebuje orientovat v Česku nebo Chorvatsku a také nemá čas se učit česky a chorvatsky.
Jak jsem již řekl, jsem svým vzděláním počítačový technik a programátor. Proto je můj projekt praktický a orientovaný na budoucnost, pro obchod, turistiku, každodenní život. Uvidíme, co ta budoucnost přinese. V poměrně nedávné minulosti si žádný člověk neuměl představit, že dnes všichni budeme mít svůj osobní počítač, tablet nebo mobil a na něm budeme mít grafické uživatelské rozhraní s okny a ikonami na obrazovce. Tohle všechno vymyslel americký počítačový vědec Alan Kay a způsobil tím rozvoj do té doby neznámé osobní a mobilní výpočetní techniky, která změnila celý svět. Když o svém příběhu mluvil na jedné konferenci, tak začal svoji přednášku slovy: «Nejlepší způsob, jak předpovídat budoucnost, je vymyslet ji.»
Esperanto se konec konců nestalo jazykem mezinárodní komunikace. Co může být hlavní překážkou pro rozšíření mezislovanského jazyka: nejednotnost Slovanů, financování, možnost mluvit anglicky nebo prostě setrvačnost lidského myšlení?
Esperanto je jiný druh umělého jazyka, než je ten náš. Našemu jazyku je rozumět bez potřeby se ho naučit, ale Esperanto se musíte naučit, jinak mu nerozumíte. Když umíte Esperanto, ale potkáte člověka, který Esperanto neumí, tak je vám vaše znalost Esperanta úplně k ničemu. Autor Esperanta chtěl sestrojit záměrně ničemu nepodobný nový jazyk, který by se všichni lidé mohli snadno naučit a nikdo aby nebyl zvýhodněn svým rodným jazykem. Esperanto se naučíte šestkrát rychleji než nějaký živý evropský jazyk. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, protože jsem se ho v mládí učil a dodnes se tak nějak dokážu domluvit a hlavně rozumím psanému textu, jenže mi chybí praxe. Navíc se během sta let existence Esperanta změnilo postavení světových jazyků, ze kterých Esperanto čerpalo slovní zásobu. Dřív vládla němčina a latina, ale dnes vládne angličtina. Takže v Esperantu zůstávají dnes již méně známá německá nebo latinská slova jako tago = den, jaro = rok, nun = nyní, ankau = také, hodiau = dnes, hierau = včera, skribi = psát, legi = číst…
Mezislovanština na rozdíl od Esperanta nechce nahrazovat národní jazyky ale chce jim pomáhat a doplňovat je. Z tohoto důvodu ani nepředpokládám, že by se všichni Slované museli nutně učit mezislovanštinu. Naprostá většina lidí bude jen uživateli praktických výhod toho mezijazyka, ale nebudou se muset nic naučit, protože jim bude stačit jejich národní jazyk.
Ptáte se, co může ohrozit rozšíření mezislovanského jazyka. Může to být nepříznivé politické prostředí. Nic z toho se zatím Bohu díky neděje v míře, která by ohrozila projekt a tak se myšlenka zonálního slovanského jazyka šíří a získává nadšené podporovatele. Nicméně někteří lidé v mezislovanštině vidí ohrožení svého rodného jazyka. Problém je v tom, že někteří panslavisté svým myšlením zůstávají zamrznutí v minulosti a slovanská vzájemnost je pro ně jen folklór a povídání a jakémsi slovanském zlatém pravěku. Některým je také slovanská vzájemnost jen nástrojem k dosažení osobních politických cílů. Potom například říkají, že náš projekt má tajný cíl oslabit zájem cizinců o ruštinu a šíří hlouposti o tom, že v mezislovanštině chceme psát romány a překládat Puškina, Gogola, Lermontova… To je samozřejmě blbost, každý národní jazyk je nositelem svébytné národní kultury. Nikdo z nás nechce nahrazovat ruskou ani žádnou jinou národní kulturu. Právě naopak, my hledáme technická řešení, jak ty slovanské kultury propojit a udělat to tak, abychom si o těch našich slovanských kulturách mezi sebou nemuseli povídat anglicky, což je dnes smutná pravda. Navíc ten, kdo aktivně ovládá mezislovanštinu, se mnohem rychleji naučí rusky nebo jiný živý slovanský jazyk. Jsem přesvědčen, že když slovanský zájemce, například Čech, o cizí slovanský jazyk, například ruštinu nebo srbštinu, věnuje první dva-tři dny seznámení se s mezislovanštinou, tak se mu to vyplatí.
Je všeobecně známo, že slovanské jazyky disponují velkým počtem tzv. falešných přátel. Není riziko, že budou i v mezislovanštině?
Ano ale nejen slovanské jazyky! Podobný problém má rodina germánských i románských jazyků. Stačí si například připomenout, co je anglicky a německy «Gift» („dárek“ anglicky a „jed“ německy — red.). Toto téma velmi dobře zpracoval náš kolega Daniel Bunčić a výsledek je dostupný na internetu ve formě tabulky se všemi dvojicemi našich patnácti slovanských jazyků zde.
Například mezi ruštinou a češtinou je takových nebezpečných slov asi 70. Takovým slovům se v mezijazyku vyhýbáme a hledáme nějaké bezpečné synonymum. Například: česká «vonět» a «páchnout» mají v ruštině opačný význam, ale pokud použijete mezislovanské slovo «smrděti», tak je po problému. Tam, kde to pomocí synonyma nejde, například západoslovanské a východoslovanské «napravo» proti jihoslovanskému «napravo», tak se musí přidat víc slov na upřesnění, aby nedošlo k nedorozumění.
Mezijazyk obecně nemá rád zkratky a proto raději volíme plné a delší slovní formy. Například české dělám, děláš, děláme… je krátká forma od známého mezislovanského «dělati», ale pokud bychom řekli «dělam», tak by nebylo všem jasné, jestli mluvíme o první osobě jednotného čísla nebo množného čísla a navíc to je matoucí zkrácený tvar. Proto v gramatice mezislovanského jazyka doporučujeme říkat plný tvar «dělaju», «dělaješ», «dělajemo». Rusovi a Ukrajincovi to pomůže, a Čechovi nebo Srbovi zvyklému na krátké tvary to nevadí.
Je snadné mluvit mezislovansky? Vždyť ti, kdo se budou chtít naučit společný slovanský jazyk, se stejně budou muset učit i gramatiku…
Máte pravdu, ale jak jsem již uvedl, ta gramatika je jednoduchá a velmi pravidelná, její základní přehled je pouze na dvou stranách rozevřené učebnice. Máme vyzkoušeno, že na zaškolení v gramatice stačí dva až tři dny. Právě gramatika je ten klíč k mezislovanské komunikaci. Rus, Čech, kterýkoliv Slovan může používat slovíčka ze svého rodného jazyka, protože je všichni máme z větší části společná. Jenomže si v našich národních jazycích ta slovíčka jinak ohýbáme a jinak s nimi pracujeme. Pokud ale ta slovíčka dáte do pevné kostry mezislovanské gramatiky, tak váš partner díky té gramatice získá mnohem větší míru jistoty a naskočí porozumění. Dělal jsem test podle metodiky projektu Micrella královské univerzity v Groningenu v Holandsku. Součástí byl ten test na porozumění textu na výrobu piva a další doplňkové testy. Dostal jsem 1700 odpovědí ze všech slovanských národů. Podmínkou bylo, aby respondenti neměli žádnou předchozí znalost mezislovanštiny. Průměrný výsledek byla schopnost správně určit 84% chybějících slov v mezislovanském textu, což odpovídá porozumění jazyku na úrovni pokročilý. Hypotéza, že jazyku je dobře rozumět bez potřeby se ho naučit, se potvrdila s vysokou pravděpodobností 0.81. Podobné testy se stejným výsledkem dělali také moji kolegové na univerzitách v Bulharsku a Polsku.
My Slované spolu mezislovansky mluvíme už dávno, nás projekt tomu jen dal teoretický základ. Jako vysokoškolský učitel často navštěvuji různé mezinárodní konference. Tam samozřejmě vládne angličtina, jen občas tam mají třeba francouzskou, španělskou nebo řeckou sekci. Ale když je nějaký společenský večer a sedí tam spolu Slované, tak se často stává, že si spolu začnou povídat v nějaké náhodně sestavené mezislovanštině, mění přízvuk a mění koncovky, aby si lépe rozuměli… Je to samozřejmé, protože každý národní jazyk včetně angličtiny je nositelem vlastní kultury. Představte si například, že si třeba Čech, Srb, Bulhar a Rus spolu při večeři povídají v angličtině o svých národních krojích, textech lidových písní a receptech národních jídel. Na tohle musíte angličtinu opravdu velmi dobře ovládat a i tak je výsledek kostrbatý a nepřesný, protože čočková polévka nebo pečený koláč není hamburger. Takže i v takové náhodně poskládané napodobenině mezislovanštiny to vesměs dopadá lépe, než v angličtině. Ale máme tu problém: Mladá generace se bojí experimentovat a tak raději stále zůstává u svých chatrných znalostí angličtiny, i když by nepochybně dokázali mnohem víc mezislovansky.
Slovanské jazyky mají ještě jednu dobrou společnou vlastnost, které mezislovanština využívá. Každý ví, že na jednoduché úrovni máme stejná slova, ale vlivem historického vývoje už nemáme jeden jazyk. Ale přesto nám zůstal stejný způsob používání většiny abstraktních pojmů a vztahů: víceméně, pravděpodobně, očividně… a celá řada dalších věcí, které se do angličtiny musí překládat jen opisně a nepřesně.
Podobně jsou na tom i další dvě velké jazykové rodiny v Evropě: Germáni a Románi. Ani například Ital nebo Portugalec není nadšený z toho, když si musí s Francouzem nebo Španělem povídat anglicky. Nicméně angličtina není špatný jazyk, protože dobře funguje uvnitř své vlastní germánské rodiny, kde je známo, že nejlepší uživatelé angličtiny jsou Skandinávci, Němci a Holanďané, kteří často mluví anglicky lépe než mnozí obyvatelé britských ostrovů.
Jde totiž o to, že převážná část Evropanů patří do jedné ze tří velkých rodin indoevropských jazyků: slovanské (asi 35 %), germánské (asi 30 %) a románské (asi 25 %). Evropu tvoří tento velký jazykový trojlist. Různorodý zbytek tvoří Řekové, Albánci, Keltové, Baskové, Malťané a Ugrofinové, kteří však dohromady tvoří jen malou část evropské populace. Ideální by bylo, kdybychom v rámci každé jedné velké jazykové rodiny spolu komunikovali v příslušném zonálním jazyku a napříč rodinami bychom používali nějaký neutrální umělý jazyk, který se dobře učí, protože tam nám zonální jazyk už nepomůže. Možná zde ještě zůstává šance pro Esperanto, jak o tom diskutujeme na naší mezinárodní slovanské konferenci.
Jak by mohla vypadat mezislovanská abeceda? Možná by bylo smysluplné vytvořit dvě verze, jako v srbštině, cyrilici a latinku?
Abeceda je už hotová a přesně jak říkáte, musíme používat latinku i cyrilici, protože bohužel právě písmo nás Slovany hodně rozděluje. U nás na slovanském západě mizí znalost cyrilice, ale i na slovanském východě, kde se domácí jazyk píše v cyrilici, se vlivem dominance anglo-francouzského pravopisu velmi zhoršila schopnost rozumět slovanské latince. Potom například mladí Bulhaři, Ukrajinci nebo Rusové čtou znak J jako zvuk DŽ, znak Y jako zvuk J, znak C jako zvuk K a nerozumí psaným slovům «člověk», «duša», «moja»… Tohle by měl být první krok v praktické slovanské vzájemnosti — věnovat na našich západních školách několik hodin povinné výuky cyrilice a na východních školách několik hodin povinné výuky slovanské latinky. Ostatně, náš mezislovanský jazyk se může psát v jakémkoliv písmu. Máme také pravopis v první slovanské azbuce hlaholici, v řeckém písmu, v arabském písmu a také v Braillově písmu pro nevidomé. Abeceda je jen forma zápisu, ale jazyk, jeho gramatika a zvuková podoba se nemění, ten je stále jen jeden.
V jednom z Vašich rozhovorů jste se zmínil, že o mezislovanštinu projevili zájem Číňané. Nemohl byste říct, jak k tomu došlo?
Napsal jsem učebnici mezislovanského jazyka pro anglicky mluvící čtenáře. Je dostupná na internetu zde na našich stránkách.
V roce 2015 jsem s kolegou publikoval článek o našem projektu na mezinárodní konferenci o vzdělávání, jazyku, umění a mezikulturní komunikaci (ICELAIC 2015) v Kaifeng-Henan v Číně. O mezislovanštině a hlavně o možnosti konstrukce překladače mezi národními jazyky s volným pořádkem slov jsem také vystupoval na mezinárodních počítačových konferencích, dále na konferenci na téma e-Demokracie 2017 v řeckých Athénách a také jsem o tom napsal několik odborných statí v ruštině a přednášel je na ruských odborných konferencích na téma jazyky a kultura.
Ten článek z čínské konference i další články měly ohlas a když jsem byl v roce 2016 na návštěvě na univerzitě v Zagrebu, tak jsem tam měl veřejnou televizní debatu s chorvatskými lingvisty v městské knihovně, kam přišli i lidé z čínského velvyslanectví a nabídli mi, že moji učebnici přeloží. Podle mých posledních informací je hrubý překlad již hotový a kniha bude dokončena do konce letošního roku. Číňany nejvíc zajímal potenciál mezislovanského jazyka do obchodu a turistiky v souvislosti s jejich ambiciózními plány na obnovu a modernizaci staré hedvábné stezky.
Díky mým ruským přátelům a spolupracovníkům již byla učebnice mezislovanštiny přeložena do ruštiny a prezentace této ruské verze učebnice byla letos na květnových oslavách Dnů slovanské písemnosti v Moskvě v Knihovně zahraniční literatury Rudomino. Brzy bude na světě také španělská a po ní chorvatská verze této učebnice.
Na plátnech se příští rok objeví film od Václava Marhoula Nabarvené ptáče, jehož hlavní postavy budou komunikovat mezislovansky. Nebylo to pro herce neslovanského původu těžké používat úplně cizí jazyk?
To jsem si také myslel, ale pan režisér Václav Marhoul pro svoje postavy pečlivě vybral opravdové herecké hvězdy a profesionály. Například pan Julian Sands se během velmi krátké doby naučil náš pravopis a vyslovoval perfektně, jakoby měl vrozený cit pro slovanský jazyk. Ostatní neslovanští herci, například pan Harvey Keitel, který měl nejsložitější řeč, protože ve filmu hraje duchovního, se dialogy učili z přepisu do IPA — mezinárodní fonetické abecedy a potřebovali vyznačit pohyblivý přízvuk. Kromě toho herci měli při natáčení speciálního jazykového trenéra, který jim na dálku napovídal do malého sluchátka, a v nejnutnějších případech jsem se osobně účastnil natáčení. Poslední chybičky se ještě opraví ve zvukovém studiu, až se bude film stříhat, doplňovat o digitální efekty a míchat s hudbou.
Mezislovanština v tomto filmu ale není jen o dialozích filmových postav. Museli jsme také vyřešit různé pouliční nápisy, vyhlášky, nápisy na obchodech, na reklamách a také například noviny v restauraci. Kromě toho pan herec a básník Tomáš Hanák a pan hudební skladatel Petr Ostrouchov s mojí pomocí složili píseň «Dušo moja», kterou v jedné scéně zpívají partyzáni a vesničané v krčmě. Tato písnička pravděpodobně drží světový rekord v nejdelší písni v umělém jazyku, jehož slova dávají smysl. Díky tomuto filmu se mezislovanština dostala mezi prvních pět umělých jazyků na světě měřeno velikostí slovníku, počtem textů a počtem uživatelů. Protože už máme i odborné časopisy a knihy, tak brzy požádáme o registraci mezinárodního standardu ISO 639-3.
ZAJÍMAVOST ZE SVĚTA: Důchodkyně, která žila díky zdroji kyslíku, zemřela, když v domě odpojili elektřinu
68letá Linda Danielsová z New Jersey zemřela 7 hodin poté, kdy energetická společnost odpojila elektřinu v jejím domě za nezaplacení poplatků.
Ještě bych rád vysvětlil, proč se v tomto filmu používá umělý jazyk. Důvod je ten, že autor románové předlohy americký spisovatel polského původu Jerzy Kosiński záměrně neuvedl přesný národ a přesnou lokalitu, kde se ten příběh mohl stát a to byla možná i podmínka k udělení autorských práv k filmu, o který se neúspěšně ucházely velké hollywoodské filmové společnosti, ale nakonec je dostal český režisér. Film bude pohledem na hrůzy války očima osmiletého dítěte, kterého jeho rodiče poslali z města do daleké vesnice ke vzdáleně příbuzné tetě, aby ho tam ukryli. Jenže teta zemře a chlapec zůstává sám v cizím neznámém prostředí plném strachu, předsudků, které válka ještě zesiluje. Je to krutý a syrový příběh o hledání lidského štěstí a o lásce v extrémních podmínkách, takže tam nenajdete jednoduché jednoznačně kladné nebo záporné postavy. Autor románu nikdy neřekl, že to je jeho autobiografie, takže jeho kniha je spíš syntézou více podobných příběhů, které se v různých variantách opakovaně odehrávaly v době druhé světové války v prostoru celé východní Evropy, kde byla fronta mezi Wehrmachtem a Rudou armádou. Proto by nebylo správné, kdyby postavy ve filmu mluvily nějakým konkrétním národním jazykem východní Evropy. Ve filmu bude znít víc jazyků; obyvatelé vesnice a městečka a partyzáni mluví mezislovansky, němečtí vojáci německy a sovětští vojáci rusky. Film bude hotový na jaře 2019 a nebude dabovaný do angličtiny ani do jiného jazyka, protože bude všude promítán v originálním znění jen doplněný příslušnými titulky. V nabídce titulků bude také mezislovanština, takže si brzy všichni otestujeme, co tento pomocný jazyk dokáže.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
# cz.sputniknews.com,
(red.)
