Praha – Vyklenutí břišní stěny, ochablé svaly a kýla, povolená kůže, ale i „prázdná“, pokleslá prsa, povadlý obličej a další nežádoucí změny… I to bývají pozůstatky po porodu, s nimiž se jen málokterá žena chce natrvalo smířit. V řešení estetických, ale i zdravotních potíží pomáhá dnes stále častěji i plastická chirurgie. V ní se nyní se stále lepšími výsledky využívá také endoskop: přístroj určený k vyšetřování a k operacím v místech tělesných dutin a dutých orgánů pomáhá plastickým chirurgům při šetrných zákrocích na břiše, ale i na prsou a obličeji. Tedy místech, které si přejeme vylepšit bez větších jizev.
„Endoskopie se během posledních let výrazně zdokonalila a díky svým zobrazovacím možnostem s dokonalou optikou a nástroji umožňuje chirurgovi pracovat maximálně šetrně. Lékař tak drobnou operační ranou proniká na místo, kde potřebuje pracovat, a to dokonce i tam, kde jinak žádná přirozená dutina v těle není. Operační zátěž pro pacienta je nižší, hojení rychlejší a s nepatrnými následnými jizvami. Menší jsou i pooperační bolesti a také hospitalizace je kratší,“ vypočítává výhody využití endoskopu v plastické chirurgii prof. MUDr. Markéta Dušková, CSc. z Kliniky GHC Praha, dlouholetá předsedkyně Společnosti estetické chirurgie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLSJEP) a členka řady mezinárodních společností. Zkušená lékařka je zároveň jedním z mála plastických chirurgů, kteří u nás umí estetické plastické operace s pomocí endoskopu provádět. Podstatné je totiž i vybavení kliniky, která musí mít pro zákroky používající tento přístroj další potřebnou techniku.
Jak potvrzuje prof. Dušková, právě při některých typech plastiky břicha představuje využití endoskopu zásadní posun. „U určitých druhů abdominoplastiky, tedy úpravy ochablé stěny břišní, je výsledek operací s pomocí endoskopie zcela nesrovnatelný s tradičním postupem, který je jinak spojen s rozsáhlou příčnou jizvou,“ říká lékařka.
Dejte tělu čas. A pozor na špatné cvičení
Jak uvádí MUDr. Jiří Bayer, další vyhledávaný plastický chirurg z Kliniky GHC Praha, právě ženy-matky k němu přicházejí řešit problém s ňadry a bříškem velmi často. Do zákroků je ale možné pustit se až v době, kdy od porodu uplyne alespoň jeden rok. „Svaly, vazivo i kůže na břiše se postupně samy vrací do původního stavu, takže je třeba počkat. Také vzhled prsou se dá zhodnotit teprve po několika měsících od skončení kojení,“ říká doktor Bayer.
Ten zároveň varuje před nesprávným cvičením: příliš usilovné posilování břišních svalů bez konzultace s odborníkem totiž může potíže ještě zhoršit. „Při diastáze neboli rozestupu přímých břišních svalů může být právě endoskopický přístup ideální. Povolenou kůži na břiše lze pak řešit buď částečnou, nebo kompletní abdominoplastikou. V prvním případě se odstraňuje kožní nadbytek v podbřišku, ve druhém se kůže upraví i v nadbřišku, tedy v oblasti žaludku,“ říká MUDr. Bayer.
Také ňadra lze podle něj upravit tak, aniž by si někdo nutně musel všimnout jizev. „Například při augmentaci, kdy se prsů vkládají implantáty, rozšířil endoskop možnost využít vzdálené vstupy – do těla se tak dostáváme přes podpažní jamku nebo pupeční jizvu,“ uvádí doktor Bayer.
Jak ale upozorňuje prof. Dušková, operace využívající endoskopii není vhodná pro každý lékařský nález. “Využití endoskopie představuje také v našem oboru opravdu vítanou a v lecčem i převratnou změnu. I tady ale platí, že pouze reálná indikace, seriózně zvládnutá operační technika a zručnost lékaře spolu s kvalitním vybavením může být pro pacienty skutečným přínosem,“ zdůrazňuje prof. Dušková. Chirurgické výkony směřující k vylepšení partií, které dostávají porodem nejvíc „zabrat“, je proto nejlepší provádět až v době, kdy žena už další těhotenství neplánuje a je ustálena její váha.
FOTOGALERIE: MUDr. Jiří Bayer a prof. MUDr. Markéta Dušková, CSc. z Kliniky GHC Praha, při plastické operaci…
Další častou operací, při níž se uplatní endoskopie, je také vytažení neboli lifting čela a obočí. „Povzbudivé výsledky endoskopie v plastické a estetické chirurgii totiž lákají stále více zájemců i o úpravy obličeje,“ uzavírá prof. Dušková. Ta je v České republice vyhledávaným odborníkem na kosmetické operace obličeje a nosu. Do světové plastické chirurgie přinesla také nový operační postup u nemocných s rozštěpem rtu a patra.
Víte, že…?
Endoskop, optický přístroj využívaný lékaři už od poloviny 19. století, je dnes známý především v podobě ohebné trubice, která se zavádí do těla ústy, konečníkem nebo jiným otvorem, ať už přirozeným či uměle vytvořeným. Lékaři umožňuje nahlédnout do vnitřních tělesných dutin nebo do dutých orgánů, aniž by musel provádět chirurgický zákrok. Pomocí tubusového (rigidního) endoskopu a dalšího přístrojového vybavení je dnes možné vytvářet potřebný operační prostor i mimo tyto dutiny, což je metodika užívaná právě v plastické chirurgii.
Jen loni udělali lékaři v České republice endoskopicky přes 700 tisíc vyšetření, z toho nejvíc, zhruba 250 000, připadá na kolonoskopii neboli vyšetření tlustého střeva. Díky endoskopii je dnes možné šetrněji a bezpečněji léčit například rakovinu tlustého střeva, cukrovku nebo obezitu.
U některých nemocí je právě tato metoda vítanou alternativou operace, protože dokáže částečně nahradit skalpel: odstraňují se tak třeba drobné výrůstky neboli polypy. Využívá se také při zástavě krvácení, vytahování cizích těles, rozšiřování zúžených míst a také při operacích prováděnými dříve pouze otevřenými přístupy – například při odstranění žlučníku.
ČTĚTE TAKÉ: Lékaři se bouří proti snahám odborů zvrátit jejich dohody s pojišťovnami
Koalice soukromých lékařů protestuje proti snahám odborů zvrátit dohody o úhradách zdravotní péče. Dohody o úhradách péče pro rok 2019 jsou každoročně vypjatou dobou, kdy se lékaři a pojišťovny snaží domluvit na platbách za výkony a pacienty.
Velkou výhodou pro pacienta je, že většina těchto výkonů je prováděna ambulantně. To znamená, že je lze zvládnout během jednoho dne nebo jen s krátkým pobytem na lůžku.
Další vývoj v oboru endoskopie směřuje k robotizaci a automatickému vyhodnocování obrazu. Obojí má umožnit diagnostiku bez účasti lékaře.
Magdalena Bičíková, Jana Bryndová
(red.)
